Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 25. - Druhá část bitvy

Uvnitř hradeb narůstalo napětí. Zranění vojáci se dostali dovnitř do budov, byli ošetřeni, naštěstí jich nebylo příliš a mužů na straně živých zůstávalo ještě ve velkém množství. Navrátila se i část vojáků lorda Andrewse, jelikož předtím hlídali kus cesty linie povozů lidí, kteří byli odváženi ze Zimohradu, kvůli nadcházející bitvě. Byli to prakticky čerství vojáci, co se nyní mohli přidat do další fáze bitvy, kterou Zimohrad čekal. Hustý sníh ustal, zůstalo jen pošedlé nebe. Kolem dokola však zůstala spousta sněhu, kterou však vojáci velmi brzy ušlapali, takže tu vznikaly ušlapané špinavé cesty.

Viserion zamířil k západní části hradu, zhruba k místu, kde byla prolomena kamenná hradba a tam se snesl na zem. Pozorně sledoval jednotlivé chodce, kteří se chtěli k hradu přiblížit, a v případě nutnosti k nim poslal ještě sloupec ohně. Roztavoval tak i sníh v okolí západní části hradu.

Lord Glover, který před chvílí zmizel v rodinném sídle Starků, aby se poohlédl po svých zraněných mužích, byl z bitvy až příliš nadšen. Říkal, že pokud to takhle půjde nadále, s přehledem porazí Bílé chodce a Nočního krále s nimi. Jaime si již tak jistý nebyl, stále měl před sebou ledově modré oči Nočního krále. Světlejší nežli byla ranní obloha, nebezpečnější než sněhová vánice.

Rozhlédl se po nádvoří, přede dveřmi nízké budovy seděl Duch, oddechoval a netrpělivě očekával další příliv chodců. Rudé oči jej rovněž zpozorovaly, v minutě se zvedl a pak prošel kolem něj, mimoděk ťukl čumákem do jeho zlaté ruky. Jak se vše uklidnilo, dokázal ji ve sněhu najít, když mu ji předtím Bílý chodec při boji odhodil.

Netrvalo dlouho a hlídka na cimbuří hlásila další pohyb ze strany chodců. Hlavní Bílí chodci se zatím však zdržovali za liniemi svých vojáků. Viserion neustal ve svém snažení, protáhl zlatá křídla vysoko nad hlavu a poté se skokem dostal nazpět do vzduchu. Jestli předtím si někdo myslel, že přišla velká vlna chodců, tak teď přišla ještě větší.

Lord Andrews stál po Jaimeho boku, většina vojáků udělala kruhové útvary a odráželi od sebe nemrtvá těla. Vedle Jaimeho jeden z vojáků Starků hlasitě zakřičel bolestí, mrtvé zuby se mu dostaly skrze brnění a zahryzly se do ramene a části krku. Lord Andrews máchl mečem po mrtvém, napůl se rozpadl a poté jej poslal ke konečné smrti, když do něj zabodl i dýku z dračího skla. Záchrana vojáka, se mu stala osudná, protože k jeho boku naběhl další chodec. Lordem Andrewsem projela dlouhá dýka, vydal jen skučivý výdech, tělo mu ztuhlo, čelist se skřípajícími zuby také. Jeho třesoucí hlava se zadívala na rozpadnutou tvář chodce, z obličeje mu odpadávala kůže, odhalovala část nahnědlých kostí tváře a horní čelisti. Jaime se prosmýkl kolem těžce zraněného vojáka, ležícího na zemi, z jeho krku a ramene se valila krev téměř po litrech. Jaime se dostal k lordu Andrewsovi, probodl břicho chodce, nebo alespoň jeho zbytek, který měl, a tím ho svou valeryjskou ocelí zabil. Rozpadl se v prach, výzbroj a zbraně z něj odpadaly. Lordu Andrewsovi se podlomila kolena, padl dozadu zády na Jaimeho, který ho zachytil. Složil se společně s ním k zemi. Ostatní vojáci kolem nich utvořili užší kruh a nadále zuřivě bojovali s chodci.

„Lannistere," dýchal těžce, krev se mu dostávala do úst, „Zimohrad nesmí padnout. Mrtví by se pak dostali dál do Západozemí," podíval se na své hluboké zranění, část zastavilo brnění, ale přesto se dýka dostala hluboko.

„Nepadne," zakroutil hlavou, snažil se to lordu Andrewsovi od Dlouhého jezera slíbit. Ten se držel při životě z posledních sil, „jsi Králokat, tak dělej, co umíš," byla jeho poslední slova, než se mu krev nahrnula do krku a úst. Párkrát zachrčela rudá tekutina v jeho krku, jak se ji tělo ještě snažilo vykašlat.

Jaimemu zemřel v náručí lord, kterého znal sice jen krátkou chvíli, ale přesto to byl nepříjemný a drsný zážitek. Lidé mu obyčejně neumírali v náručí, krom několika vyvolených, mezi které patřila jeho dcera. V rukou pevně sevřel Bílý dráp a bil se s chodci zuřivěji nežli předtím.

V každém chodci mohl spatřit Nočního krále. Jak by jej však mohl zabít? Může být vůbec zabit? Bude na něj fungovat dračí sklo či valyrijská ocel? Jak by vůbec on, jednoruký rytíř, mohl něco takového dokázat?

Vojáků v jeho kruhu ubývalo, ztráceli víru, když vidělo jednoho z lordů mrtvého mezi nimi.

„Ústup," zavelel Jaime, snažil se přesunout s vojáky blíže k domovům a uličkám, které chránili divocí. Potřeboval, aby muži byli více pohromadě a měli početní převahu, nikdo nesměl zůstat jako opuštěný vlk mezi lovci.

Viserion seslal ohnivý sloupec blízko hradeb, aby tak spálil příliv chodců skrze díru v opevnění. Jak se vojáci více stáhli, brzy do jejich řad přiletělo několik zapálených šípů. Před Jaimem jeden takový chodec ihned padl k zemi. Rytíř se překvapeně podíval směrem, odkud šípy přicházely a spatřil Aryu a pár dalších vojáků na vršku balkónu rodinného sídla Starků, jak střílejí šípy. Muselo jít o zraněné vojáky, kteří byli však schopní ještě střílet. Sníh, který zhoršoval předtím bitvu, ustal, proto obránci hradu mohli opět střílet zapálené šípy a velmi dobře se trefovat.

Západní strana hradu dostávala zabrat, čím dál více vojáků se muselo stahovat z východní strany, aby zaplnili místo v řadách svých padlých bratrů.

„Jezdec na jihu!" ozvalo se. Všechny zamrazilo. Je možné, že nějaký Bílý chodec objel hrad a nyní chtěl prolomit hradbu svými kouzly? Lord Glover vyběhl z vedlejší uličky, „kdo..." nedopověděl, protože Zimohradem otřásla rána, země se zatřásla pod nohami všech, že půlka vojáků padla na kolena a zmateně se rozhlíželi, co obrovitý otřes způsobilo.

„Už zase," zabručel jeden z vojáků.

„Jak už zase?" chytil se toho Jaime.

„Musela zase spadnout hradba, ale teď se země otřásla víc jak minule," odpověděl mu. Jaime si předchozí pád hradeb nemohl takhle pamatovat, jelikož z ní přímo padal a kutálel se kolem rozpadlých kusů. Uličku zaplnila změť prachu a drobného kamení jako na důkaz, že hradba skutečně padla. Přicházelo to od východu, kde naštěstí nebylo příliš mnoho vojáků.

Rytíř se mezi divokými snažil naleznout Tormunda, ale nikde jeho zrzavou hlavu nemohl spatřit. Kolem sídla Starků jen viděl mihnout se bílý ocas zlovlka.

„Sakra," zanadával si tiše a vydal se k východní straně. S lordem Gloverem přeskupili vojáky, aby jich bylo dostatek na obou stranách. Lord zůstal na západě a Jaime pokračoval na východ. Během cesty se mu naskytl pohled mezi uličkami na zlatavého draka, povšiml si, že Viserion byl čím dál blíže k hradu. Nejspíš viděl, že obránci nejsou již v plné kondici a tak zapaloval okolí vstupu padlé hradby na západě. Byl tím i dostatečně daleko od nebezpečných Bílých chodců společně s Nočním králem, kteří by jej mohli ohrozit.

Východní strana hradu.

{[Stolen-Relic] Zajímalo by mě, jaký vlastně máte názor na Sansu Stark? Mnozí lidé se totiž dělí na dva tábory, jsou někteří, co ji zbožňují a naopak ti, kteří ji nenávidí. Samozřejmě vždy je tu cesta „je mi jedno" :D }