Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 28. - Třetí část bitvy

Jestli by se Jaime rozhodl jinak, kdyby měl dostatek času, již nebudeme nikdy vědět. Bojoval by dál společně s obránci Zimohradu a postavil se v konečné fázi Nočnímu králi? Nebo by zariskoval při stahování jednotek z hradu a snažil by se zachránit alespoň hrstku? Protože kdyby bojovali dál, byl by to jistý konec všech. Tento dostatek času mu nebyl dopřán. V řadách Bílých chodců se to opět tetelilo jejich temnou magií.

Jednoduchá otázka. Jak chtěli obléhat hrad bez obléhacích přístrojů? Jednoduše, prostě je nepotřebovali.

Kdesi v dáli, kde Bílí chodci po boku Nočního krále stáli, se vytvořila obrovská ledová koule, praskalo a syčelo to kolem ní. Zformovala se z okolního sněhu, ledu a dávky temné ledové magie. Zabralo to nějaký čas, kdy se Bílí chodci museli soustředit na její výtvor a když byla hotova, nadpozemskou silou byla vymrštěna do vzduchu přímo na Zimohrad.

Jaime Lannister nemohl nic jiného dělat, než jen nevěřícně sledovat obrovskou ledovou kouli, asi o velikosti průměrného kočáru, jak padá na ně. Byla ještě velmi daleko, dostávala se vysoko na oblohu. Uvědomil si její trajektorii, kam asi může dopadnout, „ne," vydechl a rozeběhl se uličkou mezi dohořívajícími domy. Téměř narazil do Tormunda valícího se naproti němu, „slyšel jsem, že drak padl," zavrčel, jeho mysl byla ještě plná nekončící bitvy. I když se na ně zrovna nehrnuli chodci, na Zimohradě zavládl chaos. Spousta vojáků běhala sem a tam, propadali panice, zraněných po minulém střetu o dost přibylo.

„Lannistere, vojáci i divocí chtějí otevřít jižní bránu. Utečeme do lesů," řekl mu hned, nejspíš tušili, že bitva se již nedá vyhrát. Jaime ještě zhluboka oddechoval, „je," vydechl, „u jižní," nadechl, „ brány kůň?"

„To nevím, ale ve stájích snad ještě dva zbyli, karavana neodjela se všemi," poradil mu Tormund a pootočil hlavou ve směru, kde byly stáje. Jaime přikývl a bez dalších slov se rozeběhl ke stájím, které byly jen pár metrů ulicí nalevo. Doufal, že kůň Sansy u jižní brány není, znamenalo by to, že obě dívky odjely. Uvědomoval si ale, že všechno se událo v takové rychlosti, že možná ještě ani neměly šanci utíkat.

„Co ta brána, Lannistere?" zavolal na něj Tormund. Když už jednou divocí souhlasili, že budou bojovat po boku lordů Západozemí, slíbili Králi Severu, že pomohou a tak nechtěli teď vypadat jako obyčejní dezertéři, co prchli z bitvy bez souhlasu. Stáhli by se tak jako tak, avšak proč si neudělat u lordů dobré očko?

„Otevřete ji!" mávl na něj Jaime rukou. Tormund se usmál a šel plnit rozkazy.

Ve stájích zůstal poslední kůň, byl již osedlaný, pravděpodobně jej někdo před chvílí musel přichystat na cestu. Možná lord Glover nebo někdo z vojáků, tím se však Jaime nezabýval, popadl koně za uzdu a vyvedl jej ven. Na obloze spatřil, že ledová koule změnila svůj směr. Původně měla dopadat na zcela jiné místo Zimohradu, kamsi na východní stranu. Nestihl již nic dělat, když sledoval ledovou kouli, jak s sebou při průletu Zimohradem vzala i vršek rodinného sídla Starků.

Neviděl již Aryu na jeho střeše, to jediné jej uklidnilo. Snad byly dívky již pohromadě. Vysoká budova kolabovala po tíhou padajících kamenů. Neviděl, co se děje dole na nádvoří před sídlem, zda někdo pomáhá zraněným vojákům se dostat ven. Pobídl proto koně a snažil se k sídlu rychle dostat.

--------------------

Sansa Stark slyšela nad svojí hlavou ránu, jejich rodinné sídlo se celé otřáslo v základech a kolem ní a zraněných vojáků se snesly částečky rozmělněného kamene.

„Aryo?" hledala hned svoji mladší sestru, která již nebyla na střeše, ale pohyboval se někde tady mezi zraněnými vojáky. Přesvědčit ji, aby s ní odjela, byl větší oříšek, než si představovala.