Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 47. - Nečekané

Bronn s Theonem se na poslední chvíli zhoupli po lanech na druhou loď, která vyjížděla z přístavu na otevřenější prostranství. Flotila Eurona Greyjoye se přesunovala z přístaviště, aby měli lepší výhled na armádu mrtvých, co se postupně dostávali do města. Mohli pálit z boku na mrtvé vojáky, jen potřebovali vytvořit vhodnou formaci.

„Už nás málem měli, viděls?" zasmál se Bronn, když o vlásek unikli před meči Euronových mužů.

„Jo," hekl Theon, na takové atletické kousky nebyl zvyklý. Být na lodi měl však v krvi a Bronnovu tepu velmi dobře stačil.

„Poběž!" strhl jej Bronn s sebou a už běželi do podpalubí další lodi. Posádka si již všimla cizích návštěvníků. Jejich zpočátku nenápadné tempo nabralo zcela jiné obrátky. Hledali Yaru.

-------------------------------------------

Davos sledoval flotilu, co vyjížděla k boku města. Nebyl jediný, kdo je sledoval, napnuté plachty přivábily i zeleného draka na obloze. Rhaegal se snesl níž a zamával do plachet křídly, když se nad nimi otáčel. Otevřel tlamu a znenadání na ně vypustil horké plameny. Davos vytřeštil oči, když to z dálky spatřil.

Uslyšel vzdálený řev draka, muselo to jít z města – Drogon.

Ve městě se již muselo něco stát, Daenerys se nejspíš rozhodla vzít si trůn pro sebe. Jinak by přeci nebojovala proti spojencům královny Cersei.

Davos přiběhl k přídi lodi, kde byla nachystaná obrovská kuše. Natočil ji proti zelenému drakovi nad jejich hlavami a začal mířit.

------------------------------------------

Arya na svém koni dojela na rozcestí mezi domy. Obydlí byla rozpadlá a rozmetaná na kusy. Obr, kterého poslala za hradby, nadělal chaos, jaký si představovala. Nějakou dobu ho z dálky od své skupiny chodců pozorovala, ale potom se jí ztratil z dohledu. Když okolí hradeb bylo vyčištěno od všeho živého, vjela Arya dovnitř. Hledala svého obra.

Natočila koně na pravou cestu na rozcestí, jela o kus dál od rozpadlých domů. Kůň ladně klusal po pevné cestě a pohazoval hlavou. Brzy se jeho krok zpomalil, Arya zatáhla za otěže a zastavila. Leželo před nimi obrovo tělo, byl mrtvý, jeho kosti, co držely silou magie Nočního krále, se rozpadly. Dlouhé a tlusté kosti jako z obrovitého zvířete. Byla jej opravdu škoda, Arya si představovala, že obr vtrhne až do trůnního sálu Železného trůnu, zůstane tak v bájích tohoto světa.

Ušklíbla se a hodlala se vydat k Rudé baště, střetnout se s královnami, ještě netušila, že jedna z nich je již po smrti. Těšila se na střet královen, bylo předurčeno, že nějaký přijde.

Mezi ruinami jednoho z domů vyšel vysoký muž s širokými rameny a spálenou kůží na obličeji. Zůstal před ní ochromeně stát. Nebyl to strach, který obvykle ze svých živých nepřátel cítila, ale lítost. Proč by ji měl ten muž litovat? Magie Nočního krále jí zatemňovala tu část mysli, odkud by mohla vytáhnout vzpomínky ze svého minulého života. Mohla zažívat leda tak déjà vu.

Sandor Clegane viděl, že přišel pozdě, maličkou již nemohl zachránit. Poklusem projela na svém koni kolem něj, po celou dobu z něj nespustila oči, na tváři měla sebevědomý úsměv. Svůj tenký mečík nevytáhla, aby Sandorovi rozpárala hrdlo, nechala jej prozatím žít.

Poznala jej? Bylo by to možné?

Sandor se vydal za ní k Rudé baště.

{[Stolen-Relic] Vidíte to? Jak se všichni stahují k Rudé baště? :333}