Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 12. - Večerní porada

Na obloze vyšly hvězdy, i s měsícem, téměř v úplňku. Daenerys Targaryen svolala na večer schůzi, měla jistá podezření ohledně jejích hostů na Dračím kameni.

Jon Sníh, Tyrion Lannister a Varys. Obdržela totiž důležitou informaci o Missandei, požádala, aby mohla zhlédnout její mrtvé tělo. Břicho pobodané třemi ranami dýky, ústa zavřená, oči dokořán. Musela vidět cosi strašlivého, pomyslela si královna, když svoji věrnou služebnou viděla. Nechtěla potom dopřát nikomu na Dračím kameni klidu.

Povolaní se sešli kolem vyřezávaného stolu ve tvaru mapy Západozemí a usedli na židle. Královna se dožadovala vysvětlení, zda někdo o chaosu na Dračím kameni dokázal získat informace. Tyrion zvedl ruku a ostatní se zájmem naopak zvedli obočí.

„Má královno, nalezl jsem Missandei v kobkách jako první," mezitím položil na stůl šátek s obaleným předmětem uvnitř, „u nohou jí ležela tato dýka," rozbalil opatrně šátek a ukázal tak všem vražednou zbraň.

„Neposkvrnění u sebe takové dýky nenosí, předpokládám tedy, že..." vysvětloval Tyrion svoji teorii.

„Dračí sklo!" vyhrkl Jon a postavil se ze své židle, aby se mohl nahnout nad dýku a lépe si ji prohlédnout. Udělala se mu přitom vráska mezi obočím.

„Přesně tak, toho jsem si povšiml také," přikývl Tyrion na něj a poté se zahleděl na Daenerys s otázkou v očích. Ta sjela pohledem na Jona Sněha, „říkal jsi mi, že proti Bílým chodcům je známá jediná účinná zbraň a tou je dračí sklo, nacházející se zde na Dračím kameni. Začala jsem jej vyrábět, zatím po pár kusech," prozradila a zůstala zírat na dýku, která zabila její nejmilejší služebnou a nejlaskavější přítelkyni.

„Dýky jsem nechávala skladovat v přízemí, nedaleko vstupu do kobek. Zajatí vojáci, kteří způsobili rozruch, museli nějaké vzít," předpokládala, bylo vidět, že se snaží najít vysvětlení k tomu, co se tu dnes událo. Záměrně se také vyhýbala slovům jako Lannisterovští vojáci, protože nechtěla na nikoho poukazovat. Pomstít smrt Missandei se zdálo nemožné, její vrah s velkou pravděpodobností zemřel. Nebyl nikdo, na koho by mohla házet vinu.

„Jone," promluvila ostřeji, nenechala jej ani dosednout zpátky na židli, „tvůj meč z valyrijské oceli dokáže také zabít Bílého chodce. Kde jsi ho získal? Co jsem se zatím dozvěděla, takové meče mají patřit starým rodům Západozemí, ale ty, promiň mi, ale nejsi zcela právoplatným dědicem," vyřknula nepříjemná slova ke králi Severu. Jon se raději posadil, „přesně tak, královno," rozhodl se neuhnout jí pohledem, stálo ho to však mnoho přemáhání.

„Získal jsem jej od mého velitele Noční hlídky, Jeora Mormonta."

Daenerys při vyslovení jména rodu dvakrát po sobě zamrkala. Vzpomněla si na svého rytíře, kterého poslala pryč se vyléčit, protože byl nakažen šedým lupusem. Zatím o něm neměla žádné nové zprávy.

„Moji kováři by rádi zjistili, z čeho je meč vyroben a zda mohou vyrobit další jako je on. Velmi by pomohlo, kdybys jej zapůjčil..."
„Omlouvám se, ale to by nešlo, královno," Jon již také přešel do ostrého tónu. Nerad lhal, ale také nerad nechával umírat další lordy, rádce ani bastardy.

Tyrion zřel nervozitu, kterou Jon oplýval, „má královno, Jon Sníh chce spíše říci, že raději by si meč nechal u sebe, protože je to známá a účinná zbraň proti Bílým chodcům. Nyní ho bude potřebovat, když se zítra ráno chce vydat na Sever naproti své rodině," Tyrion se ujal slova, než by Jon mohl napáchat nějaké škody a především neopatrně prozradit, že Dlouhý dráp nemá u sebe.

V síni malovaného stolu zavládlo ticho. Daenerys si měřila každého pohledem a přitom přemýšlela, kdo z nich může pracovat proti ní. Pousmála se, „dobře tedy, nebudu tě do ničeho nutit, Jone Sněhu," přešla jeho chování a nechala jej být.