Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 60. - Komnaty zesnulé královny

Jaime se svižným krokem vzdaloval od jednací místnosti. Nemohl už dále poslouchat proroctví, které vyprávěla Melisandra. Znamenal jeho život vůbec něco jiného, než jen vyplnění proroctví? Měl na vybranou, mohl mít svoji vlastní vůli? Jeho osudem bylo proroctví a on se stal jeho loutkou? V čem byl více než Noční král?

„Jaime?" zavolala, „Jaime!" přispěchala k němu Brienne. Už tušila, proč z jednací místnosti odešel. Jaime se zastavil a ztrápeně se zadíval Brienne do očí.

„Mluv se mnou," prosila ho.

„Nevím co říct, Brienne, připadám si jako vláčený osudem, bez možnosti se sám rozhodnout."

„Tohle zvládneme," chtěla ho utěšit, mluvila jemně, spatřovala jeho vnitřní boj.

„Je naprosto jedno, co udělám," zakroutil beznadějně hlavou, „zjistil jsem, že mám život předem určený," pokrčil rameny bezmocně, prohrábl si vlasy. Brienne ho chytila za předloktí, když se chtěl otočit, „nedělej, že ses pro nic z toho nerozhodl sám. Byly to tvoje volby, osud ohledně tebe nic neurčoval."

„A co když ano?" vyhrkl, ale nevymanil se z jejího sevření, „co když všechno, co jsem v životě udělal, se prostě muselo stát? Byla to všechno jen hloupá zkouška? Proč jsem v něčem třeba neuposlechl svého otce nebo proč jsem miloval svoji sestru? Proč zrovna mé děti musely zemřít?" rozčiloval se. Brienne o těchto skutečnostech mnoho tušila, že Jaime a jeho sestra měli mezi sebou něco více. Tušila, že ne všechny děti Cersei byly Roberta Baratheona, ale zdálo se, že nakonec nebylo žádné jeho.

„Možná," chytila ho i za druhou ruku, „možná by se tím nic nezměnilo," muselo ho uklidnit, zároveň i sebe, když to slyšela na vlastní uši.

„Jaime Lannister?" ozval se muž za jeho zády. Oba se natočili k němu.

„Omlouvám se, že obtěžuji, stráže mě sem poslali, jsem beze zbraní, neměj strach," rozpažil ruce, aby ukázal, že opravdu nemá žádné zbraně.

„Ano? Co se děje?" zamračil se, Brienne ho pustila.

„Dojel jsem dnes do města, viděl jsem pohřeb královen," polkl, „jak zemřela? Daenerys?" vyslovil její jméno jemně. Jaime po něm těkal očima, „znal jsi ji?" zeptal se, při vzpomínce na ni posmutněl. Stále ho hlodala vina za její smrt. Brienne by mu však určitě řekla, že kdyby ji neopustil a nešel by dolů do trůnního sálu, tak by Noční král mohl zabít Jona Sněha, neubránil by se mu sám a pak by zabil i ostatní. Dokázal ho zdržet, aby Brienne mohla přijít.

Muž naproti němu přikývl, „ano, byl jsem s ní od samého začátku," dosvědčil.

„Kdo jsi?" přimhouřil Jaime podezřívavě oči, měl v hlavě takové tušení, vzpomínal si na rozhovor, který se teď zdál jako velmi dávno. Byl to první rozhovor s Daenerys v Síni malovaného stolu. Muž přešlápl, „jsem ser Jorah Mormont, byl jsem nemocen a musel jsem svoji královnu opustit."

V Jaimem hrklo, stál tváří v tvář rytíři, do kterého Daenerys vkládala své naděje, o kterém netušila, zda se k ní ještě někdy vrátí. Kdyby tak jen tušila, že se skutečně vrátil.

„Slyšel jsem o tobě, že jsi zemřel. Říkal mi o tom Tyrion, Daenerys přišel dopis z Citadely se zprávou o tvém úmrtí," dělo se zde něco nekalého, Jaime se rychle podíval na Brienne, „musím se jít podívat k Cersei do pokoje," tušil již, nenechal je ani nadechnout. Jorah si vyměnil s Brienne zmatený pohled, ale následovali Jaimeho do komnat jeho zesnulé sestry.

Jaime sem prudce vrazil a náhle na něj všechno dopadlo. Brienne a Jorah zůstali opatrně nakukovat za dveřmi. Světlovlasý rytíř si prohlížel komnaty své sestry, vzpomínal si na rozhovory, které zde vedli a na mnohem víc. Přejel prsty po jejím stole a přešel k vyřezávané komodě, „kdepak?" zašeptal si sám pro sebe a sáhl po prvním šuplíku. Opatrně jej otevřel. Uvnitř v otevřené krabičce byly vedle sebe naskládané lahvičky, některé ledabyle a tři stály úhledně vedle sebe. Tohle nebylo, co Jaime hledal, šuplík proto zavřel a pokračoval dál. Brienne se odvážila vstoupit do komnat. Jaime po ní jen mrkl okem, ale více si jí nevšímal a procházel dokumenty z protější police.
„Zdá se, že Cersei měla kontakty na Citadelu," ukázal korespondenci, kterou nalezl a předal ji Brienne, „myslím, že by ses o tyhle věci měla starat ty," usmál se na ni. Nemyslel tím pouze tento případ, ale měla by se zaměřit na zločinnost ve městě, urovnávat spory, „navrhnu to bratrovi."

„Tohle nemusíš, Jaime," řekla, ale její oči mu děkovaly. Jaimemu cukly koutky, „zasloužíš si to za to všechno, co jsi udělala."

Brienne si pročetla dokumenty a korespondenci Cersei s Citadelou. S někým uvnitř se domluvila, že odešle falešný dopis o Jorahově úmrtí a k tomu připojí jeho vlastní korespondenci, kterou měl poslat své královně Daenerys. Dovolili i Jorahovi nahlédnout do dokumentů.

„Měl jsem tu být," vyčítal si to Jorah. Neřekli mu pravdu o tom, že Arya byla tou, která držela meč, pouze prozradili, že jeden z Bílých chodců dostihl Daenerys při útěku. Neznali tohoto muže a nemohli mít tušení, jestli by se později lady Aryi nepomstil.

„To jsi měl, ochránil bys ji," řekl mu Jaime krapet neuctivě.

„Jaime," zamračila se na něj Brienne.

„Ne, ser Jaime má pravdu," uznal Jorah a poděkoval za veškerá vysvětlení, nechal Brienne a Jaimeho o samotě. Rytíř se usadil na postel a upravil si bílo zlatou tuniku, měl pocit, že ho dnes všechno škrtí.

„Jak jsi věděl, že to udělala Cersei?" zeptala se Brienne, nejraději by se usadila na postel vedle něj, ale nedovolila si to, především ne v komnatách Cersei. Sám Jaime ani netušil, jak na to přišel, „možná kdyby se jednalo o kohokoliv jiného, tak bych na to nepřišel. Vždycky jsem byl pomalejší, jak mi i Cersei s otcem říkávali," pokrčil rameny.

„Ale to nejsi, vůbec ne," zděsila se Brienne nad jeho slovy a rytíř na ni smutně pohlédl. Byla tím nejhodnějším a nejpoctivějším člověkem, kterého Jaime za celý život poznal.

„Přemýšlela jsi někdy, že se vrátíš na ostrov Tarth?" zeptal se Jaime, když na ni hleděl. Brienne se podívala do strany, ke stěně, kde bylo okno a mohla tak vidět ven, „nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlela, ale záleželo by na okolnostech. Ráda bych však zase někdy zavítala domů, pokud by mě ve městě nic nedrželo," odpověděla. Vzpomínala na svůj rodný ostrov.

„Nedrželo?" zopakoval po ní Jaime a donutil tak Brienne, aby se na něj podívala. Notnou chvíli ani jeden nic neřekl, jen na sebe hleděli. V Brienne narůstalo napětí, když na ni takhle hleděl, představovala si a vzpomínala na jeho tvář znovu a znovu, ale pokaždé, když ho znovu spatřila naživo, byl v jejích očích ještě krásnější než předtím. Připadala si hloupě, velmi hloupě a snažila se svým pocitům ubránit.

„Povinnosti, Jaime," odkašlala si.

„Jistě, chápu," sklopil zrak, „já přijdu za chvíli, zpátky na jednání," nepodíval se jí už do očí.

„Půjdu napřed," pokývala hlavou, pochopila, že chce Jaime chvíli soukromí a setrvat v komnatách Cersei.