Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 21. - Obrana sídla na Severu

Na Zimohradu se rozléhalo rozkřikování povelů ze všech stran. Vojenská posádka se připravovala na obléhání. Jak ale s tímto nepřítelem bojovat? Se samotnou smrtí. Se zhmotnělou zimou, která na ně přišla ze severu.

„Odvezte Brana, rychle," bylo první, co Sansa nařídila. Do menšího dřevěného kočáru jej naložili i kolečkové křeslo dokázali do úzkého prostoru nakřivo položit.

„Dejte to pryč, naložte ke mně děti," ozval se Bran a setkal se s pohledem Sansy. Trvalo tři údery rozbouřeného srdce než znovu dala pokyn vozíček vytáhnout a pak nahnala děti ve věku od pěti do dvanácti let do kočáru. Modlila se k bohům, aby děti a Bran nebyli jediní přeživší Zimohradu. Bála se ho zeptat, proč se takhle rozhodl a naložil k sobě tolik dětí. Na poslední chvíli, než se za bratrem zavřely dveře, ho chytla za ruku, „prosím, Brane, dej mi alespoň jednu radu," chtěla se chytit každého slůvka, které se od něj dozví. Probodávala ho světlounce modrýma očima. Mračna nad kočárem se stahovala, vítr se postupně zvedal a čechral kožešiny na ramenou Sansy. Postřehla záblesk úsměvu na jeho bledé tváři, „neotáčej se," řekl prostě, „pevně se drž, chvíli věř a neotáčej se."
Potom už jen Sansa s třesoucíma se rukama zavřela dveře od kočáru a odešla od něj dříve, než se vůbec stačil rozjet.

Chvíli věř.

------------------------

Malý rychlý blesk, kterým Arya byla, proběhl studenými chodbami. Vrhla se k brašně Jaimeho Lannistera a vytáhla z ní dvě tmavé dýky, ve spěchu potěžkala v rukou a hodila s nimi do vzduchu, kde se zatočily nad hlavou, než nazpět dopadly do připravených dlaní. Prudce otočila hlavou za sebe, kde ji ve dveřích dostihl Jaime, „tvá návštěva nebude tak zbytečná, konec koncům," poznamenala k Lannisterovi o něco příjemnějším tónem, než jak se s ním bavila doposud.

Kolem nich v poklusu probíhali tři vojáci, „ty, počkej," rozkázala jednomu z nich, „vezmi tohle a rozdej je všem obráncům. Chodce můžete zabít pouze těmito dýkami," podala mu brašnu a voják přikývl, načež zmizel ve dveřích vedoucích ven na cimbuří.

Jaime cítil respekt k této drobné dívce, již od začátku jeho příjezdu. Bál se téměř pomyslet na věci, kterých byla schopná. Nemohl ani navrhnout, aby raději odjela s ostatními, protože evidentně se mladá lady Stark chystala na krutý boj s modrookými netvory. Rozhodl se ji následovat a stát po jejím boku, posádka hradu ji pozorně poslouchala, když vydávala rozkazy. Radila se s velitelem, ukazovala do dáli za hradby, kroutila hlavou, když s něčím rázně nesouhlasila.