Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 7. - Jaimeho rebelie

Z minulé kapitoly

-- Jaime byl dost vnímavý, aby dokázal vyčíst z jejího obličeje, že to bylo něco, co královnu trápilo.

„Někdo ti chybí," zašeptal. Neptal se, řekl to jako fakt. --

„Rytíř, který byl v mých službách," začala královna, „musel odjet a já si nejsem jistá, zda se ještě někdy vrátí," přiznala mu. Mluvila o Jorahu Mormontovi. Z jejího hlasu byly slyšet obavy, jaké měla. Nechávala sepjaté ruce jako vždy, a tentokrát si je nervózně mnula. Strach, který jí Jaime připomněl, ji vyvedl z míry.

„Vím jaké to je, když ti někdo schází," přisvědčil Jaime, rukou se opřel o mohutný stůl vyřezaný do tvaru mapy Západozemí.

Začínal chápat, o čem celé to je. Daenerys vkládala naděje do lidí kolem sebe a jednu takovou naději měla v jistém rytíři, který ji před nějakou dobou opustil. Nějakým způsobem si získal její srdce a ona se od něj nemohla odpoutat. V mysli si ho přenášela do dalšího člověka ve svém okolí a tím člověkem se právě stával Jaime Lannister.

Jorah Mormont a Jaime Lannister, rytíři, kteří se zachovali proti pravidlům. Jeden otrokářem, druhý králokatem. Zbídačeni světem, ztratili víru v dobro a věrní zůstali jen těm, kteří ukradli jejich srdce.

Nebyli až tak odlišní.

Daenerys spatřila v Jaimem únavu z nekonečných bojů o trůn.

Kolik si toho prožil...

Nesměle vykročila k němu, „v mém životě jsem poznala jen utrpení a vítězství. Už si nemohu dovolit, aby mi kdokoliv scházel. Chci poznávat již pouze vítězství."

Opět zamnula rukama, „avšak i přesto, každý máme své skryté slabiny, které nechceme, aby tu byly. Nikdo z nás není jiný," pověděla mu.

„Každý z nás už mnoho ztratil. Naši nejbližší jsou pryč a tak chráníme tu trošku, co nám zbyla," navázal myšlenkami na královnu. Ta se zastavila, zůstala překvapeně stát.

„Bylo by od tebe láskyplné, kdybys tuhle zemi neroztrhala na kousky. Je to přeci jen země tvých předků," pousmál se na ni i přes povadlou náladu, která v místnosti zavládla.

„Nespal je všechny," pronesl ostřeji skrze zaťaté zuby a připomněl větu jejího otce.

Mladé královně z Jaimeho slov naskočila husí kůže. Měla pocit, že ho právě teď pochopila, jeho oběť, aby zachránil Královo přístaviště před divokým ohněm. Aby ho zachránil před jejím otcem.

Sloužil lidu, nikoli králi. A král, který zradí svůj lid, není hoden se takto nazývat.

Daenerys se chtěla kousnout do rtu, ale neudělala to. Rozrušeně se nadechla, „zvaž proto mé podmínky, chci, abys s nimi opravdu souhlasil, až..." nedopověděla.

V Síni malovaného stolu se rozletěly vstupní dveře a v nich se objevil voják Lannisterů. Jeden z těch, který poklekl a slíbil po bitvě věrnost královně Daenerys. Každý z těchto vojáků ještě zůstával oblečen v barvách rodu. Jaime a Daenerys sebou vylekaně trhli a odskočili od stolu, kde stáli.

Bojový křik vojáka zaplnil celou síň, měl v rukou dýku a hnal se k Daenerys. Kde byly stráže, které měly královnu chránit?

Lannisterovský voják přeběhl síň, že Daenerys ani nestačila mrknout, byl už tak blízko.

„Stráže!" stačila pouze vykřiknout, než se nad její hlavou mihla ostrá dýka. Jaimeho velké tělo ji odstrčilo stranou a Daenerys spadla na tvrdou zem. Jaime zachytil ruku vojáka, ve které pevně svíral dýku. Ten vytřeštil překvapeně oči, nečekal, že Jaime zasáhne. Rytíř využil momentu překvapení a kopl vojáka do břicha. Dýka, kterou svíral, nešikovně sjela do protézy Jaimeho ruky.