Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 14. - Vyjednávání

Uběhly dva dny od toho, co Jon Sníh opustil Dračí kámen, aby se setkal s rodinou a zajistil jim bezpečný průchod zemí. S nikým již své neblahé tušení nesdílel, než odjel, královně Daenerys snad dal dostatečně najevo, jak s jejím rozhodnutím nesouhlasí. Dle jeho názoru udělal Tyrion chybu, že chce Daenerys a svoji sestru tak brzy po útoku na lannisterovské vojsko přimět k mírovému vyjednávání. Celá záležitost rovněž může trvat několik dní, aby se stihlo vše potřebné zajistit. Tolik času nemá ani on ani Zimohrad, než chodci zaútočí a kdo ví, kolik lidí promění a panství zpustoší.

Tyrion s Jaimem si poslali zprávy o tom, že jejich přesvědčování vyšlo a mohou zařídit vyjednávání mezi královnami. Na Dračím kameni se zorganizovala část vojáků, byla to jen hrstka armády, kterou Daenerys nyní měla, jen tolik na její obranu po cestě. Část vojska byla stále uvězněna na Casterlyově skále, kde flotila Eurona Greyjoye zničila většinu jejího loďstva.

Bylo navrhnuto, aby přijela bez svých draků a zároveň byla ubezpečena, že Viserion se nachází v Králově přístavišti ze své vlastní vůle. Do města chtěla Matka draků přijet už kvůli němu, aby se svému drakovi zadívala do očí a mohla pochopit důvod, proč pomáhá právě rytíři s erbem lva.

Vypravili dvě lodě, pevné dřevo klouzalo po hladině Černovody, plachty s velkým erbem se nadouvaly a oznamovaly, že se ke Králově přístavišti blíží Matka draků. Dlouhé, téměř bílé vlasy si nechala splést do pevných copů propletených do sebe, samotné Daenerysiny vlasy byly jako koruna.

V podpalubí si v dlouhých chvílích polohlasně nacvičovala, jak bude hovořit s královnou Cersei. Vezla s sebou i několik dýk, vyrobených z dračího skla, aby je předložila jako dar. Slova Jona Sněha pro ni nebyla jen planým varováním, hrozbu brala vážně a chtěla, aby stejně tak vážně ji bral i zbytek sedmi království. Jon nebyl ani tak přesvědčivý svými slovy, jako svým pohledem, který královnu upoutal hned ze začátku. Nedoslechla se od nikoho, že by byl špatným člověkem, bojoval za své lidi, sjednotil divoké a přivedl je za Zeď. Každý o muži v černém kabátě a kožešině mluvil s respektem, vyvolaným ne strachem, ale úctou. Právě díky tomu byla přesvědčena, že je nutnost se spojit a čelit hrozbě chodců společně. Bude Cersei ochotná přistoupit na takový druh spolupráce? Byl to pouze první krok, v tom dalším si Daenerys plánovala nárokovat trůn a to se již Cersei líbit nebude, představa, že Železný trůn pouze zahřívá pro mladičkou Targaryenku.

„Královo přístaviště," uslyšela Daenerys z paluby nad sebou, hlas tlumený dřevem kolem ní. Hrdě se zvedla a narovnala hlavu, dokázala toho tolik a konečně přijíždí na místo, odkud bude vládnout. Vyšla po vysokých schodech z podpalubí a naskytl se jí pohled na hlavní město, na majestátní Rudou baštu a především na zlatá křídla nad vodou. Viserion nedočkavě kroužil a očekával příchod své matky.

Vyjednávání se mělo konat uvnitř, v přízemí mohutné věže v srdci Rudé bašty. Vojáci již čekali v přístavu, aby mohli v pořádku eskortovat Daenerys a její doprovod ulicemi města. Prošli pod známými branami, o kterých Daenerys doposud jen četla – brána bohů, lví nebo královská. Rozhlížela se cestou po ulicích a domech, o kterých jen slyšela, lidé zvědavě pokukovali, ale přes hustou zeď jejích i královských strážců drobná světlovlasá dívka nebyla vidět.

Postupně vystupovali po jednotlivých zahradních terasách k Rudé baště. Zakroužil nad nimi velký stín Viseriona a ladně se snesl za poslední bránu před vstupem do rudé pevnosti. Sama Matka draků se podivila, jak se drak naučil lehčeji přistávat, než jak ho znala. Země se pod tíhou dračího těla téměř nezatřásla. Krátce přimhouřila oči a vytáhla krk, aby viděla přes přilbu jednoho z vojáků před sebou, když se u dračích nohou blýsklo tmavé brnění. Jaime Lannister vyčkával na příchod Daenerys a svého bratra, aby je uvítal v Králově přístavišti a zavedl společně s vojáky do místa vyjednávání.