Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 31. - Daleké zprávy

Jon Sníh dojel i s karavanou do Bílého přístavu. Poslal napřed lodě s lidmi ze Zimohradu, mezi nimi byl i Bran. Lord Manderly měl vše přichystáno a tak lodě mohly urychleně odjet. Jon odmítl odplout, zůstal v přístavu s hrstkou svých mužů. Vyčkával na Brienne, která slíbila, že přivede jeho sestry zpět. Nyní pro něj nebylo nic důležitějšího, než jejich bezpečí. V hostinci, kam se ubytovali, aby přečkali blížící se noc, si sedl ke stolu a promýšlel věty, které bude adresovat do Králova přístaviště k Daenerys. Již nebylo důležité psát o hrozbě Bílých chodců, protože zprávy o napadeném Zimohradu se rychle rozšíří. Jako první by bylo vhodné se optat na výsledky vyjednávání, kvůli kterému Daenerys do hlavního města mířila.

Bylo toho hodně, co chtěl napsat.

-------------------------------------

Do Králova přístaviště došla zpráva, poslána z daleka, až ze samotné Citadely. Tyrion Lannister převzal dopis od posla, nevěděl sice nic o obsahu zprávy, ale měl jisté tušení. Přinesl jej proto Daenerys osobně. Posledních pár dní ho sužovala nervozita, přicházely zprávy, dary i výhružky, pro Matku draků se zde takových věcí nastřádala spousta. Ještě se nadechl a nervózně odkašlal, než zaklepal na dveře od jejích komnat. Strážci u dveří mu rovněž potvrdili, že jejich královna je stále uvnitř. Od incidentu téměř nevycházela, jak jí i on sám radil, v současnosti bylo nejdůležitější, aby se plně zotavila.

Až za notnou chvíli plnou ticha se otevřely dveře, za nimi stála nová služebná královny Daenerys, „královnin rádce," poklonila se spěšně a oznámila tak své královně, kdo stojí za dveřmi, „přeješ si s královnou mluvit?" optala se, protože nebylo vždy nutné, aby Daenerys všechny přijímala, bylo potřeba, aby měla dostatek času k odpočinku.

Tyrion ve svých rukou lehce křečovitě svíral dopis s tmavou pečetí, „přišel dopis až z Citadely," řekl namísto přímé odpovědi.

„Dopis z C..." chtěla zopakovat služebnice.

„Ať vstoupí," ozvalo se z pokoje, Daenerys naslouchala rozhovoru. Služebnice kývla a otevřela doširoka dveře od komnaty, aby mohl její rádce vstoupit.

„Prosím, nechte nás chvíli o samotě," pousmála se na služebnou, Tyrion však za jejím úsměvem viděl nemilý úšklebek. Nedokázala si zatím navyknout na novou služebnici, dokonce ji ani neoslovovala jménem, Missandei ji chyběla více, než si mohla dovolit přiznat. Tyriona smrt mladičké služebnice rovněž mrzela, ale zatím se nezastihl, že by její smrti litoval více než osvobození svého bratra. Stále mu na rodině, na Jaimem, záleželo víc, bylo to až nezdravé. Měl by se ale nenávidět za to, že nemohl vidět svého jediného bratra viset? Či bez hlavy? Pravděpodobněji v plamenech jednoho z draků?

Doufal, že Jaime alespoň bude v následujících dnech či týdnech užitečný a on tak nebude muset nikdy litovat jeho osvobození. Záleželo však na tom? Dívka kvůli němu přišla o život. V čem je život rytíře důležitější nežli život služebnice? Pokud se jednalo o hierarchii, tak samozřejmě rytíře, ale copak lidský život záležel pouze na zpropadeném postavení? Tyto věci Tyrion nenáviděl, stejně tak jako Daenerys, která chtěla osvobodit lid, svrhnout všechny krále a vytvořit nový svět. On věděl, že na tomto světě přežil pouze díky svému postavení, kdyby se narodil do obyčejné chudé rodiny, skončil by jako potrava zvířatům sotva po narození anebo, a to by bylo v tom nejlepším případě, jako levná atrakce.
Proto se její idea o lepším světě dotýkala i jeho samotného.

Daenerys si převzala od něj dopis, setkaly se jejich pohledy, ale ani jeden nepromluvil. Zlomila pečeť a dala se do potichého čtení:

Má drahá Khaleesi,

V celém svém životě jsem nevěřil v nic tak silně jako v tebe. Nepřesvědčila jsi pouze mou mysl ale i mé srdce, že svět ještě není ztracen. Pokud je někdo, na koho jsme čekali stovky let, jsi to ty. Bylo mi obrovskou ctí, že jsem mohl následovat tvé kroky, stát po tvém boku a dokonce bojovat za tvoji čest. V některých dnech si nejsem jist zda sním, ale vidívám tvou tvář a tvé vlasy, ke kterým klesá zlatá koruna Sedmi království.

Nezbývá mi již mnoho času. Dle tvého přání jsem se vydal hledat lék, má cesta skončila v Citadele, kde jsem se setkal s velmi nadaným lordem. Samwell Tarly vyléčil moji nemoc, setrval se mnou v těch nejhorších časech. Výsledek se zdál zdárný, a proto jsem dále lorda Tarlyho nezdržoval, protože se musel vydat zpátky na cestu s vědomostmi, které v Citadele získal.

Má nemoc byla bohužel mnou již natolik prostoupena, že druhý den, po odjezdu lorda Tarlyho, se brzy ráno opět projevila. Nechci však, aby ses zatěžovala starým mužem, protože já nelituji ani jednoho dne.
Za tu dlouhou cestu, co jsme společně urazili, se z tebe stala žena. Dokázala si věci, o kterých se nikomu ani nesnilo, já ale vím, že to nebyly poslední skutky. Řekni všem to, co jsi řekla mne. Musíš lidem otevřít své srdce, aby tě poznali a spatřili čistotu a něhu, kterou oplýváš. Nech je, ať tě zbožňují a vidí tak, jak jsem tě viděl já. Buď Khaleesi.

Mrzí mne, že nebudu již po tvém boku, až koruna dopadne na tvé vlasy. Mrzí mne, že neuvidím zraky lidí, které tvá vláda osvobodí. Mrzí mne, že se již nikdy nepodívám do tvých očí.

Pokud mohu být tak smělý, prosím tě, abys na mne myslela v dobrém.

Bylo mi ctí ti sloužit.

Ser Jorah Mormont

Zatřásl s jejím světem. Světem uvnitř ní. Srdce se rozbušilo velkou rychlostí. Seděla ve svém pohodlném křesle, a přesto se cítila, že sedí na kamení. Složila opatrně dopis a položila jej před sebe na stoleček. Posunula jej daleko od sebe, snad aby se slova, která na něm jsou, vzdálila a tak přestala existovat. Aby přestala existovat i ta pravda, kterou v sobě jednotlivá písmenka nesla. Také nevěděla, zda snila a dopis nebyl jen zlým snem. Vzpomněla si na věčně ustaranou tvář Joraha.

Její svět potemněl, zdálo se jí, že osamotněla. Koho nyní měla? Tyriona Lannistera, armádu Neposkvrněných, své draky. Byla to spousta duší, jenž ji následovaly. Co záleželo, že jedna uhasla? Nesmí se hroutit, že voják a strážce zemřel. Byl tu přeci od toho, aby ji chránil, s touto možností musela počítat. On sám se cítil poctěn, že ji mohl chránit, tak proč se cítila, že již nikdo nemůže nahradit jeho místo?

„Má královno?" oslovil ji Tyrion, sledoval reakci v její tváři, když se znechuceně podívala na dopis ležící na stole, „mohu?" optal se a pohlédl na psaní. Kývla a odvrátila hlavu směrem k paprskům ode dveří balkonu.

Malý rádce si přečetl dopis a poté ho odložil daleko od sebe stejně jako předtím jeho královna. Co mohl říct? Byl velmi dobře obeznámen s city, jaké k sobě Daenerys a Jorah chovali. Každý měl odlišné a zároveň oba věděli, které mohou druhému projevit. Znali své místo.

On ji chránil a ona si ho vážila.

On ji zbožňoval a ona ho obdivovala.

On ji podporoval a ona mu byla vděčná.

{[Stolen-Relic] Možná se vám zdá, že postavy začínají umírat jak na běžícím pásu. Ale nemusíte mít strach, už jich tolik nebude...nebo ano??? Vlastně nemohu nic zaručit 🖤}