Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 46. - Valonquar

Tajný průchod v Králově přístavišti se nacházel v prostém domečku na okraji města. Jaime držel Cersei pevně za ruku, svižným krokem procházeli ulice města. Křik a řinčení kovu se zdál, že se blíží k Rudé baště a k ulicím kolem nich. Domek byl situovaný na protějším konci města, jako únikový průchod rozhodně nebyl u hradeb, odkud přicházely útoky na město. Pozemní armádě by trvalo dlouho, než by se k domku dostala a průchod vůbec našla. Nad Rudou baštou zakroužil černý Drogon a usadil se v jeho blízkosti.

Jaime se Cersei nezastavovali, těkali očima do každé uličky, zda z ní nevyběhne člověk, co by je mohl zastavit. Jaime přidržoval meč zlatou rukou po své pravé straně.

Byli u domku.

Rytíř zkusil kliku, ale dveře se neotevřely. Zkusil tedy s těmi starými rozvrzanými dveřmi zalomcovat a ony povolily. Dostali se s Cersei dovnitř.

„Jaime, netušil jsem, že ještě stále utíkáš z boje," ozvalo se u cesty. Cersei ztuhla záda. Ihned poznala svého malého bratra. Tyrion stál u domku společně se Samem Tarlym.

„Běž, musíš za Fialkou pro meč," pobídl Tyrion Sama. Ten vytušil, že by v tomto rodinném setkání nepříjemně překážel. Pokračoval dál sám.

Musel se dostat do hostince, kde zanechal Fialku s dítětem, doufal, že si pamatovala jeho rady. Říkal jí, že kdyby se cokoliv stalo a museli opustit hostinec, má zanechat meč Srdcezhoubu pod matrací postele. Jon přišel o svůj valyrijský meč a proti Bílým chodcům potřeboval další. Jak jinak by jejich ztracený princ mohl vybojovat bitvu proti samotné smrti?

Sam a Tyrion se poté sejdou u Rudé bašty, tam, kam se vojáci od hradeb budou postupně stahovat před armádou Nočního krále. Musí mezi nimi být i Jon, jinde by ho hledat nemohli. Do bitevní vřavy proti mrtvým se přidat nemohli, nebyli muži stavění pro boj.

Pokud však bude vše ztraceno, pokud by Jon nenaplnil svůj osud stát se králem Sedmi království, musejí se Samem utéci tajným průchodem přes starý dům. Raději šli cestou kolem domku, aby Sam věděl, kudy má později utéci. Tyrion nemohl tušit, zda se jejich cesty nerozdělí, zda i on přežije. Rovněž neměl tušení, že se právě na tomto místě ještě setká se svými sourozenci.

„Měl jsem tušení, že si se změnil," řekl Tyrion Jaimemu, který vyšel z domku. Ten se stále divil náhodně, co je svedla dohromady, „z žádného boje neutíkám. Královo přístaviště budu bránit," dotkl se přitom zlatou protézou rukojetě svého valyrijského meče.

Drogon mezitím u Rudé bašty zařval a vychrlil do nebe sloupec ohně. Lannisterovští sourozenci mu však věnovali jen letmý pohled.

„Kam utíkáš ty, Tyrione? Proč ty nebráníš naše město nebo máš pocit, že jsi pro tohle příliš chytrý a urozený?" Cersei zatnula zuby. Sledovala ulice kolem nich, měla pocit, že v každém okně číhá nástraha. U Tyriona nevěřila na náhody. Jaime věnoval Cersei naštvaný pohled, i v těchto časech měla zlost na posledního člena jejich rodiny.

„Proč tahá do boje tebe, Jaime?" naštvala se. Cestou si vše rozmyslela, chtěla utéci s ním a jen a jen s ním. Nedovolila by mu, aby se přidal k takovému boji. Už byl málem celý její, kdyby na poslední chvíli se cesty dvojčat nezkřížili s trpaslíkem.

„Je to má povinnost, Cersei," vysvětlil jí. Už nechtěl být zbabělcem, mužem, co utíká z boje. Takový již nebyl. Jedna žena ho naučila, že se musí problémům postavit čelem. Brienne z Tarthu dokázala otevřít jeho zaslepené oči.

Cersei zatáhla Jaimeho dovnitř do domku, dveře zůstaly dokořán otevřené, „odejdeš se mnou. Nemáš žádné jiné povinnosti. Pokud odcházím já, tak již nejsem královna, Daenerys bude královnou," naštvaný či starostlivý tón? Jaime slyšel oba.