Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 56. - Spojeni osudem

Jaime sváděl boj s Neposkvrněnými ve vyšších patrech Rudé bašty. Dokázal jim utíkat dlouho, ale ne dostatečně dlouho. Nakonec jej dostihli a on odrážel jejich útoky mezitím, co se nadále stahoval výš a výš.

„Zastavte boj," ozval se naléhavý hlas za Neposkvrněnými. Byla to Daenerys, zadýchaná, roztřesená, utíkala před Bílou chodkyní.

„Arya Stark," pohodila paží za sebe do chodby, kam vedly schody dolů, „musíte mě před ní ochránit, jeho nechte jít," opřela se o zeď a nechala Neposkvrněné, aby proběhli kolem ní. Šedí vojáci vstříc Aryi Stark.

Jaime Lannister zůstal s Daenerys Targaryen v chodbě o samotě. Rytíř schoval meč a Daenerys se odlepila od stěny, nemohla se však narovnat.

„Musíme jít dál nahoru," řekla mu těžce se strachem v očích.

„My?" zamračil se Jaime, myslel si, že se snad přeslechl. V jeho očích přestala působit bezbranným dojmem, především v momentě, kdy poručila svému drakovi zapálit jeho i s bratrem. Daenerys na něj pokývala hlavou, „ano, můžeme odletět spolu, Rhaegal mě jistě uslyší a odnese nás odsud. Přízemí Rudé bašty je obsazeno Nočním králem s chodci. Vzhůru je naše jediná cesta ven," navrhovala a Jaime stále nevěřil svým uším. Pokud by s ní byť jen krapet nesouhlasil, byla schopna ho nemilosrdně upálit.

„Chtěla jsi mě a mého bratra zabít," připomněl nedávnou minulost. Daenerys se až teď narovnala, „tebe jsem nikdy zabít nechtěla, ale tvůj bratr je zrádce," připomněla mu zase tuhle skutečnost.

„Tohle nic nemění. Zradil pouze tebe. Nezradil Západozemí ani lid," výhružně přešel z jedné strany chodby ke druhé, ale k Daenerys se nepřiblížil, zatím. Daenerys se kvůli jeho slovům opět rozčílila, „pokud zradil mě, zradil tak i Západozemí!"

„Se Západozemím již ty nemáš nic společného," vykřikl na ni, ale ne příliš nahlas, „lidé tě neznají, nejspíš by tě nikdy jako panovnici nepřijali," řekl poněkud klidněji a snad i smířlivěji, jakoby si náhle uvědomoval její mizivou šanci, kterou by měla při vládnutí. Někdy totiž pouze právo nestačilo.

„Odkdy tobě záleží na lidu?" pozvedla proti němu bradu, zaťala pěsti. Pokoušela se rytíře vyvést z míry, opět se s ním cítila jako na začátku. V době, kdy se s ním setkala. Již podruhé tento světlovlasý vysoký Lannister unikl ohni Drogona a křížil jí cestu, kde se jen dalo.

Jaime naproti ní se zcela zklidnil z počátečního mírného rozčilení, které na něj mladá dívka uvrhla. Jakoby byl smířen se vším, co má ještě přijít.

„Od doby, kdy jsem zabil tvého otce," odpověděl bez jakékoliv zášti či naštvání v hlase. Dlouze se díval Daenerys zpříma do očí. Královna pocítila lítost, nevěděla proč a především proč v téhle situaci. Do očí se jí nahrnuly slzy, ale ani nemrkla, aby se jí neskutálely po tvářích. Jaime Lannister se pohnul k ní. Pročpak? Aby vyvraždil celou Targaryenskou linii?

Vztáhl k ní ruku a Daenerys s vytřeštěnýma očima sledovala jeho počínání. Pokud má zemřít právě teď, chce alespoň smrti hledět přímo do očí. Modravých očí, které se přiblížily k bělostné hebké tváři.

„Prosím tě jen, ať je má smrt rychlá," zašeptala Daenerys. Jaime se krapet jedním koutkem ušklíbl, i když nechtěl, když vzal mezi své prsty její světlou bradu.

Přiblížil se zcela z jiného důvodu. Prvně jemně ochutnal královnin spodní ret mezi přední zuby. Až když se mu po prvotním šoku poddala, zahryznul se do ní celé. Neměl ani tušení zda mu bude polibky opětovat, ale stalo se to. Prohrábla jeho vlasy, srdce jí bušilo strachem i náhlým vzrušením.