Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 34. - Rudá kněžka

Mezitím Bran zůstával v Orlím hnízdě, tam očekávali příjezd Jona se Sansou. Po dvou dnech čekání na Brienne se rozhodli odplout z Bílého přístavu. Nevědomost ohledně života či smrti Brienne i Aryii uvrhlo Starkovi do ponuré nálady. Jon se dlouho nezdržel, brzy odjel do Králova přístaviště, protože mu přišla zpráva, že si Daenerys žádá jeho přítomnost u dalšího vyjednávání. Byl krapet nevrlý, že musel narychlo odjet, rád by zůstal s rodinou. Zařídil u lorda Baelishe, aby vyslal průzkumnou výpravu na Sever a pokusili se Aryu najít. Slíbil mu to, ale netvářil se, nevěděl, zda přinutí někoho, aby jel na Sever, který se začal zamořovat chodci. Jon doufal, že spory brzy přestanou.

Sansa zůstala v Orlím hnízdě, ubezpečila Jona, že Petyra zvládne a on ať se vydá do hlavního města.

K překvapení všech přijela do Orlího hnízda nečekaná návštěva, dozvěděla se, že se zde nachází Bran Stark a po své cestě za Zdí oplývá tajemnou mocí. Byla přijata.

Rudá kněžka Melisandra vstoupila do síně, kde na ni již Bran čekal, seděl na svém kolečkovém křesle, již nebyl obtěžkán tolika kožešinami jako na Severu.

„Zdravím tě, lorde Starku," poklonila se lehce.

„I já tebe, Melisandro," pousmál se na ni, moc dobře věděl, proč přišla. Z jeho úsměvu vytušila, že tohle bude dlouhý rozhovor a snad většinu jejich tušení potvrdí.

„Takže nakonec se nejedná o jednotlivce, Azor Ahai byl vybrán, ale není princem, který byl zaslíben," alespoň tohle od svého pána Světla věděla, „to znamená, že drak, který má tři hlavy spojuje tři hrdiny, mezi kterými Azor Ahai..."

„Azor Ahai nepatří mezi tuto trojici," přerušil ji Bran, aby nepokračovala v mylné představě. Melisandra se zalekla, naprosto ji zaskočil. Brala svá vidění doslova a i je tak vykládala.

Zůstávali v menším sále, nacházející se na okraji sídla, kam nikdo příliš nechodil. Petyr to vnímal jako dobré místo pro setkání dvou jasnovidců. On sám tu měl schůzky s vlivnými lidmi, se kterými potřeboval dojednávat ošemetné záležitosti.

„Pověz mi tedy, jak to má být správně," pobídla ho Melisandra. Bran si dával s odpověďmi na čas, ale pak spustil, „Azor Ahai jen musí svést draky dohromady. Nepatří proto k této trojici. Jak jistě tušíš, proroctví mluví o třech Targaryenech."

„Ano, to vím," přikývla Melisandra, „a princ?" zdála se napjatá, tohle byla otázka, na kterou dlouho hledala odpověď.

„Je jedním z draků," odpověděl jí, nepřál si prozradit totožnost. Mohlo by to neblaze zamíchat s událostmi. Pokaždé když zasáhne, neuvidí konec svých činů, obrazy se rozmažou. Nové obrazy přijdou až je příliš pozdě a příběh Západozemí pokračuje dál.

Melisandra byla nespokojená s odpovědí, nevrle se zeptala, „kdo jsou vlastně ti tři Targaryeni? Svět mluví jen o posledním žijícím, kterým je Daenerys."

Bran přimhouřil oči, věděl, že má Melisandra v sobě určitou moc, ale síla vidění se jí již vytrácí, „věř, že ještě mezi námi jsou. Nemusí být čistokrevní," odpověděl krapet odměřeně. Přítomnost kněžky mu přestávala být příjemná.

„A co se stane? Až Azor Ahai sjednotí Targaryeny?"
Bran přimhouřil oči ještě více, „nejsem si jist, zda tě pán Světla neopustil," řekl místo toho. Melisandra polkla, padla na kolena a roztřásla se. Poznal to, dokázal spatřit, že oheň uvnitř ní ji opustil.

„Je mi to líto, pane," nevzhlédla, podívat se mu do očí jí nyní děsilo. Zatínala zuby a snažila se svůj třas zkrotit. Srdce jí silně bušilo. Vrzající kolečka se rozjela k ní a ona se ani nepohnula.

„Nic se neděje," řekl konejšivěji, natáhl se k ní, položil ji dlaň na čelo jakoby ji kontroloval teplotu. Melisandra raději zavřela oči, od jeho doteku jí projela žilami energie. Roztepaly se jí cévy na krku, již by nemohla ani polknout. O co se Bran snažil? Chtěl ji zabít, ochromit či ji pomoci? Třásla se přívaly energie i strachy, netušila, jaké plány s ní lord měl.

Teplota se stále zvyšovala, pokožka jí rudla. Šaty nasakovaly pot, který se jí rozlil po celém těle. Byla paralyzována strachy, neuhnula však Branově položené dlani ani o píď. Bělmo jí rudlo, žilky v něm popraskaly a teprve až začínala sténat bolestí, před očima se jí zjevovaly vidiny. Zprvu silně zamlžené a nepřesné, později rozpoznávala jednotlivé postavy kolem Železného trůnu.

Oheň.

Sál zachvácen ohněm. Požíral tkaniny, kůže i lidské kosti. Peklo na Zemi započalo existovat. Melisandra sama se v něm smažila. Potom přišel muž s korunou na hlavě a oheň ustoupil. Ztratil sílu a zbyly z něj jen malé plamínky.

Chlad.

Pokryl i samotnou Melisandru, rty jí zmodraly. Ochladila se její pokožka, příjemný chlad se rozprostřel po ohněm rozbolavělém těle. Bran se narovnal na křesle, dal pryč dlaň z jejího čela.

„Tohle se stane," odpověděl bez jakékoliv emoce v hlase. Melisandra omdlela, sotva na něj pohlédla.

Fyzicky bylo její tělo v naprostém pořádku, ani náznak po spálené kůži nebo mrazem zničené pokožce.

Kapku magie v sobě stále měla, to Bran věděl, jen bylo potřeba ji správně nasměrovat.

{[Stolen-Relic] Jsem si vědoma toho, že překrucuji proroctví. Stejně mi přijdou vcelku nejasná a po konci GoT, kdy žádné ani pořádně nebylo vysvětleno, tak ani nevím, k čemu tam celou dobu byly :D Stále se můžeme dohadovat, kdo v seriálu byl skutečně princem, Azor Ahaiem, temnotou apod. Jinak, kdyby ještě něco ohledně proroctví v této povídce bylo nejasné, klidně napište na komentářů :) Ano, vím, že tak nějak není jasné nic, tajemno musí být :D}