Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 9. - Okovy

Nyní byl Jaime volný, s sebou měl Dlouhý dráp a běžel po cimbuří Dračího kamene. Cesta byla volná, nic mu nemohlo zabránit vrátit se zpět do Králova přístaviště.

Dlouhé cimbuří se táhlo kolem tmavých skalisek vysoko nad hladinou moře. Ze všech stran bylo slyšet šplouchání vln, jak se rozbíjely o skály kolem ponurého pobřeží.

Byl téměř volný.

Za pevností, od které se snažil Jaime utéci co nejdál, se objevil na obloze drak. Zařval na rytíře, běžícího po cimbuří a obletěl ho. Klidně letěl, muž pod ním stejně neměl šanci mu uniknout. Mohl by ho sledovat kamkoliv, byl pro něj jako malá figurka na šachovnici.

Jemný mořský vítr nadouval blány, z kterých byla tvořena křídla, a nasměrovával draka k jeho cíli.

Přímo před Jaimeho se za zaduněním snesl krémový drak se zlatými značkami na šupinách. Při přistání dvakrát cvakl zuby.

Viserion.

Cimbuří nebylo pro něj dost široké a tak značnou část poničil. Otřes, který Viserion způsobil, Jaimeho povalil na zem. Neměl kam utéct, mohl se pouze vydat zpět do podzemí, které se už jistě plnilo Neposkvrněnými.

Viserion otevřel tlamu a zařval na Jaimeho z plných plic. Rytíř se ani nepohnul, rychle mrkl dolů pod cimbuří. Dolů to bylo daleko, skočit by byla jistá smrt. Viserion se neohrabaně vydal po cimbuří k němu, bořil tím další výstupky, ze kterého bylo cimbuří postaveno. Kusy zdiva padaly na špičaté ostré skály a tříštily se.

Jaime se škrábal po zemi zpět ke dveřím. Valyrijský meč škrtal po kamenném povrchu, jak ho táhl s sebou, pevně svíral rukojeť. Jenže nikdy nemohl být tak rychlý jako drak před ním. Jaimemu se téměř zastavilo srdce. Viserionova hlava se přiblížila těsně k němu. Rytíř ztuhl strachy, ani nedýchal.

Takhle skončí, v tlamě jednoho z draků Daenerys?

Kdyby jen natáhl ruku, dotkl by se ho. Viděl zblízka jednotlivé šupiny, které pokrývaly jeho drsnou kůži. Skládaly se jedna na druhou a leskly se ve zlato krémových odstínech.

Jaime vydechl.

Jen očekával, až se drak rozzuří a popadne ho do obrovských tesáků. Přece jen se stalo jeho osudem zemřít v dračí tlamě? Drak však jen rozšířil nozdry a nasál vzduch, který Jaime vydechl.

Dveře, které vedly na cimbuří, se prudce rozletěly, vyběhlo z nich několik Neposkvrněných. Zastavili se, když spatřili draka. Viserionova hlava se odtáhla a zuřivě zařvala na vojáky na cimbuří. Celý se narovnal a dal tak Jaimemu prostor, aby se zvedl. Ten se vyškrábal na třesoucí se nohy.

Neměl tušení, co to celé mělo znamenat, jak to, že byl ještě naživu?

Neposkvrnění mířili na Jaimeho svými meči a pomalu se přibližovali. Sevřel meč, byl v úzkých a jedinou možností bylo nechat se zajmout. Tváří k Neposkvrněným, zády k drakovi.

Viserion se zdál být podrážděnější, čím více se vojáci přibližovali a znovu zařval. Jaime ucukl, řev nad jeho hlavou byl ohlušující. Pomalu položil Dlouhý dráp na zem a zvedl ruce nad hlavu, vzdával se. Chtěl vykročit směrem k vojákům, jenže ostrý zakroucený dráp, který měl Viserion na konci svého křídla náhle přistál na zemi mezi jím a Neposkvrněnými. V další okamžik se vojáci utápěli v plamenech, které na ně Viserion vyslal.

Pach spáleného masa se znovu vetřel do Jaimeho nosu a duši naplnil strachem. Znovu spatřil hrůzy bitevního pole. Přenesl se vzpomínkami na hrůzou protkané místo u vody. Zakryl si oči dlaní, silný žár štípal ve slabých lidských očích. Neposkvrnění na cimbuří padli do posledního ve strašlivých hořících mukách. Drak dochrlil pekelný žár ze své tlamy a dvakrát si mlasknul jazykem o patro. Vydal bublavé zavrčení a ještěrčím pohledem sklouzl zpátky na lva pod sebou. Krk klenutý jako labuť.