Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 54. - Píseň vran

Vrány krákaly a jejich píseň, nahánějící husí kůži, se rozléhala po sále Arrynů. Měsíční dveře v podlaze byly doširoka otevřené, stačilo lehce do nich nahlédnout a člověk spatřil špičaté hory pod ním. Vítr, prohánějící se kolem vrcholků se nenápadně dostával i dovnitř do Orlího hnízda.

„Melisandro, potřebuji od tebe, abys mě zvedla na nohy," požádal ji Bran. Melisandra ihned poslechla a pomohla mladému Starkovi vstát z vozíčku. Cítila vůči němu obrovskou úctu, mohla pocítit moc, která mu proudila v žilách. Byla nesmírná. Tak mladý chlapec v sobě ukrýval magii srovnatelnou s bílými stromy s obličeji, co se nacházely v posvátných hájích. Síla jako všechny stromy dohromady, pradávná, téměř neuchopitelná a přesto byla uvnitř něj. Vědomosti sahaly dále než výška všech polic s knihami v samotné Citadele.

Bran zavřel oči, nechtěl se dále dívat na rozeklanec pod ním, „pusť mě těmi dveřmi," zašeptal a Melisandra tak udělala. Nezdráhala se, protože sama byla zvyklá na rituály, při kterých zůstával rozum stát a srdce se zastavovala. Byla si vědoma tohoto vzácného okamžiku, který mohla sdílet. Bran si sice nepotrpěl na přehnanou obřadnost, za to očekávala, že jeho činy budou nepopsatelně dokonalé.

Ráda by sledovala Brana, padajícího na skaliska, ale otevřenou Měsíční bránu zaplnily vrány. Doteď kroužily a vyhýbaly se sobě navzájem ve velkém sále, avšak v momentě, kdy Bran propadl dveřmi, vrhly se střemhlav za ním. V jejich počtu vytvořily zmáčknutý protáhlý černý chumel, co prolétal dveřmi a společně vypadaly jako démonský kouř valící se místností.

-------------------------------

-z minulé kapitoly-

Daenerys si sedla na trůn a hned jak dosedla, Drogon se stočil kolem jejího nového místa. Výhružně zařval na všechny v sále, zaměřil pohled na Jona, stojícího uprostřed sálu čelem k trůnu.

„Daenerys," zavolal na ni přes hluk ohně a vrčícího draka.

-nyní-

Odvážil se udělat krok k trůnu, „když se nyní stáváš královnou Západozemí, co bude s lordy, kteří tu dosud vládli?" zeptal se jí, musel stále křičet přes hluk. Daenerys přivřela podezíravě oči na Jona a pokynula mu rukou, jako správný monarcha, že má přistoupit k jejímu trůnu. Železo bylo rozpálené, žádný člověk by na něj neměl možnost usednout, krom Daenerys Targaryen, kterou trůn nepálil. Dřevěné součásti hradební konstrukce se postupně zmocňoval oheň.

Král Severu byl neustále plný otázek. Bohužel ho bude muset brzy připravit i na skutečnost, že jí musí pokleknout a slíbit věrnost. Nikdo jako král Severu totiž v Sedmi království nemůže existovat. Lordi nebudou existovat, pouze takzvaní správci, avšak s menšími pravomocemi než měli lordi doposud. Správce rovněž nebude dědičný titul, ale pouze volený.

Mohli by tak učinit právě teď.

„Lordi? Budou muset být svrženi, obávám se. Tato vrstva nemůže být v novém systému," odpověděla mu, když se přiblížil k trůnu. Stál však na druhém schůdku, více se nepřiblížil.

„Co s těmi, kteří nebudou chtít se moci vzdát pro tvé vyšší a lepší účely?" lehce ztrápeně pozvedl obočí, zdálo se mu, že její změny budou pro království drastické. Daenerys se však jemně usmála, „nebudou mít na vybranou, mohou pracovat společně s lidmi, o kterých říkali, že jsou pod nimi, nižší vrstva. Jiní zůstanou uvězněni a poté jim bude opět navrácena svoboda, když se budou chtít přidat do řad lidí v novém systému."

Jon si skousl ret, „a ti co nebudou chtít?" představil si všechny ty tvrdohlavé lordy, co nejspíš nikdy neustoupí vyšším ideálům. Ani jeho nevlastní sestra Sansa, vlastně sestřenice, by se nevzdala svého postavení na tomto světě.