Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 20. - Ticho před bouří

Tlukot o kujné rozžhavené železo se nesl ulicí. Kovárna byla dobře situovaná, že její výheň nezasahovala do ulice, nýbrž na prostorný obdélníkový dvorec, který byl soukromým pozemkem kovárny. Zároveň dům byl otevřený, část s výhní byla převážně postavena na kůlech, které podpíraly nízkou sedlovou střechu. Potencionální zákazníci tak mohli rovnou vidět zručnost mistra kováře i jeho učňů, když krapet pohlédli do vnitřku domu.

Svalnatý učeň se narovnal od naklepávací kovadliny, schladil ve vodě již tuhnoucí kov a po vytažení si jej zblízka spěšně prohlédl, „odpoledne půjdu k Loarovi," oznámil svému mistrovi a položil zbrusu novou, avšak ještě neopracovanou, sekeru na dřevěný povrch pracovního stolu.

„K tomu novému tesaři?" optal se mistr. Byl již starý a nerad začínal s inovacemi, které Loar vytvářel pro rukojetě pracovních nástrojů.

„Věř mi, je to dobré," usmál se na něj a vyhledal ušmudlanou hadru, do které se snažil utřít zašpiněné ruce. Mistr z toho stejně nebyl šťasten, kroutil hlavou a díval se ven do ulice, „jak myslíš, Gendry," dovolil svému učni, kterého přijal do své kovárny sotva před pár týdny. Jeho zručnost si však nemohl vynachválit.

Černé vlasy, rozčepýřené na všechny strany rychle rukou stáhl na stranu a vyšel z prostorné kovárny. Naproti jeho očím se do nebe tyčila Rudá bašta, sídlo královny Cersei. Slyšel o jejím vyjednávání s cizinkou, která si má podle místních povídaček, nárokovat trůn sedmi království.

Opřel si prsty o bedra a prohnul se v zádech, kosti mu lehce křuply a uvolnily se po ztuhlém ohýbání se nad plochou leštěnou kovadlinou. Mnohem spokojeněji se pak vydal na cestu k tesaři. Dnes dokončovali poslední kusy seker, které měly sloužit jako klasické nástroje. S prací museli být brzy hotovi, jelikož další objednávka byla přímo od královského dvora a to na sekery bojové. I když by se Gendry raději zlepšoval v kování mečů, sekery pro něj představovaly milejší záležitost. Tento druh zbraně mu jaksi přirostl k srdci.

Královna Cersei se nejspíš chystala k boji a potřebovala nové zbraně pro své vojáky. Vyjednávání prý nedopadlo podle jejích představ, a že se dokonce nepohodla se svým bratrem, který naopak vždy stál za každým jejím rozhodnutím.

Jeho oči se opět zatoulaly k Rudé baště. Ještě včera odpoledne se nad hradbami a kolem věží vznášel drak, přiletěl ještě před příchodem Daenerys Targaryen. Šeptalo se dokonce, že samotný drak byl ukraden. Lze však takového draka ukrást? To Gendrymu přišlo nemožné.

V Králově přístavišti se rovněž nacházel i Tyrion Lannister, královna mu nepovolila setkání s ní, i přesto, že žádal o schůzku. Bála se snad něčeho, co jí může mladší bratr způsobit?

Navíc celá delegace mladé Targaryenky zůstávala v Rudé baště a neměli se k odchodu. Lidé se ptali, drby se šířily rychleji než mor. Dobře, možná stejně tak rychle.

Daenerys zůstávala celé dny ve svých přidělených komnatách, obklopena svými vlastními vojáky dnem i nocí. Přehnaná ochrana.

Co se skutečně stalo při vyjednávání? Lidé se ptali, šeptali jednu informaci za druhou. Sledovali oblohu ve strachu, že se zlatý drak vrátí a přinese s sebou další a Daenerys nechá spálit jejich domovy. O šílenosti Targaryenů, plajících ohních, zůstávající za jejich zády, se tradovaly mnohé příběhy.

---------------------------

Jon Sníh se vylodil v Bílém přístavu, již seděl na tmavém koni. Čekal na svoji menší skupinu vojáků, až se rovněž nachystají k odjezdu. Unavené město, všichni se zde pohybovali pomaleji, zdejší ponurá atmosféra by se dala přirovnat nepříjemnému brzkému ránu, kdy slunce ještě nesvítí, paprsky nehřejí a člověk se musí vydat do dlouhého dne plného nikdy nekončící práce. Ve svých rukou si přehodil otěže a přejel prsty po kožených řemíncích. Po blátivé cestě k jeho skupince přijela na koni lady Brienne i s lordem Manderlym, za sebou měli rovněž menší skupinku vojáků ze Zimohradu. Jon se zamračil, co tu dělali?

„Jone," nezdržovala se Brienne s pozdravy, zněla naléhavě, „lady Sansa mě poslala, abych s lordem Manderlym zajistila bezpečnou cestu," vysvětlila hned, „mám obavy, že něco takového navrhl Petyr Baelish," její kůň zatím dvakrát přešlápl a zařadil se blíže k Jonovi, takže ani nemusela jméno Malíčka říkat příliš nahlas.

„A ještě něco," nedočkavě se mu dívala do očí, aby mu tu novinu oznámila, „Arya se vrátila," usmála se bojovnice. Jonovi se rozšířily zorničky radostí, „Arya?" usmál se také. Náhle mu úsměv opadl, „oni ještě nevyjeli ze Zimohradu?" uvědomil si. Vzpomněl si na naléhavou zprávu od Sansy, která ho nabádala, že nemá ani posílat havrana nazpět, že budou již dávno pryč.
„To nevím. Pro jejich dobro doufám, že již vyjeli. Avšak když jsme s lordem Manderlym odjížděli, nikdo se zrovna neměl k odchodu. Popravdě netuším, co má lady Sansa za lubem anebo jestli jsou tyto rozkazy z její hlavy," upozornila znovu na nebezpečí, které Baelish skýtal.

Jon se ohlédl za sebe, na svoji malou družinu, „lorde Manderly!" zavolal na něj, „připrav lodě na cestu, počítej s hodně lidmi. Část vojáků se teď vrátí kus cesty se mnou," vydal příslušné rozkazy. Přišlo mu, že se nic nehýbalo, všechno bylo pomalé a unavené. Jakoby na všechny dopadal spánek, včetně jeho sestry, která zatím neopustila Zimohrad. Celý Sever postupně zamrzal anebo se propadal do bahnité země na jeho jihu.

„Pojeď se mnou, Brienne," požádal a napjatě se nadzvedl v sedle, očima bloudil na Sever, snad doufal, že v daleké mlze před sebou spatří vozy ze Zimohradu.

Brienne kývla, „zajisté," souhlasila okamžitě a vydali se nazpět, aby jeli naproti posledním z rodu Starků.

Kousky bláta odletovaly koním od nohou, jak se z poklidného klusu přehodili do cvalu. Bílý přístav i s pár vojáky nechávali za sebou.

{[Stolen-Relic] Tak nám na scénu přichází Gendry! Řekněte koho ještě v tomto příběhu postrádáte a stále ještě žil po 4. díle 7. série? }