Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 30. - Velké plány

Davos v Králově přístavišti dokázal vyhledat kovárnu, ve které zanechal nadějného učně Gendryho. Theon se s posádkou vypravil na trh, aby mohli nabrat zásoby a zatím přečkávat v přístavu.

Gendry neviděl Davose rád, popravdě jeho první reakcí, když ho spatřil, bylo nepřehlédnutelné zamračení. Navíc, když mu Davos pověděl o svých plánech, mračit se již nepřestal.

„Nemohu tam nakráčet mezi ně!" dohadoval se Gendry. Nacházeli se v úzké ulici nedaleko kovárny, museli mluvit tiše, jenže Gendryho Davosova slova vytáčela, proto ne vždy dokázal svůj hlas tak dobře tišit.

„Nikdo ti nemůže odepřít právo..."
„To nemohou, ale zároveň mohu skončit jako mrtvola po pár měsících, ne-li týdnech."
Měl pravdu, protože nyní se o trůn přely rovnou dvě královny. Ano, měl by mít větší právo než ony, protože po Robertově rebelii se stali Baratheonové vládnoucím rodem. Nehledě na to, že předtím vládli Targaryenové, kteří by měli právo na trůn až po smrti všech Baratheonů. Nevěřil, že Daenerys přijela z takové dálky, jen aby mu dobrovolně trůn přenechala, navíc jemu, levobočkovi.

„Viděl jsem draka, který se tu proháněl kolem věží," podotkl Gendry, „Daenerys nebudou zajímat lidé jako jsem já. Lidi jako jsem já, posílá na smrt. Slyšel jsi něco, co udělala v sousedních zemích?" Gendry se opřel zády o dům v uličce, krapet svěsil hlavu, přemýšlel o Davosových slovech, ale nechtěl udělat nic neuváženého, „ona nenávidí vládnoucí vrstvu, chce, aby byli lidé svobodní. Ptal jsem se, příběhy o ní se tu šíří rychle," mluvil klidně, už se uklidnil ze svého prvotního rozrušení. Teď přestal mluvit, když se kolem uličky mihli dva kolemjdoucí.

„Vlastně ani nevím, jak chce takový systém zavést tady," pokrčil Gendry rameny, hned jak prošli. Davos na něj hleděl, „je ještě mladá a bláhová," řekl kovářskému učni, „pamatuj, že tvůj otec bojoval, aby zabránil Targaryenům v jejich šílené vládě. Nehleď na to, co ona říká, dokud je mimo trůn, může mladá dědička slibovat, co se jí zamane," Davos měl pravdu. Gendry se široce usmál, „co navrhuješ? Gendryho rebelii?" pozdvihl tmavé obočí a musel se zasmát. Davos se smíchem také dlouho neotálel, potom se náhle poklonil a úsměv mu ztuhl, „cokoliv navrhneš, můj králi."

Gendryho zamrazilo.

-------------------------------------

Čím dále se dostávali od Zimohradu, tím méně mrzlo. Kůň poklidně poklusával po staré lesní stezce s nehlubokou vrstvou sněhu. Zdálo se to tu jako v pohádce, sníh držící na jehličnanech, neprojetá cesta, ticho a občasné zakrákání havrana. Jenže dva jezdci na jednom koni nemohli vnímat kolem sebe cokoliv krásného, jeden byl zmožen bitvou, druhý žalem.
„Můžeme zpomalit?" ozvala se Sansa a Jaime ihned zklidnil koně do kroku. Potom opět jeli v tichosti. Vzduch byl prosáknutý jehličím, vůně se míchala v plicích společně s chladem. Kůň jemně oddechoval, pára se mu dostávala od nozder, stříhal ušima a zdál se klidný. Koně vycítí nebezpečí, měli díky němu jistotu, že se v jejich okolí nepohybuje žádný chodec. Jestlipak se i ostatní dostali do lesů a zachránili se před chodci? Důležitější otázka byla, jestli všichni chodci zůstali na dobytém Zimohradu anebo je Noční král poslal zmasakrovat poslední zbytky uprchnutých vojáků. Sansa se zatřásla, před očima viděla padající sídlo Starků, snažila se ve vzpomínkách naleznout mladší sestru. Viděla ji někde mezi sutí? Nemohlo to být tak rychlé. Obě ušly tak dlouhou cestu, konečně se shledaly, je možné, že by je osud opět rozdělil? Arya musela být naživu, nic jiného Sansa nemohla přijmout.