Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 18. - Zvíře před branami

Na Zimohradě panovalo napětí, chlad tuhl svaly, drnčely z něj zuby. Přituhovalo, jak se armáda Nočního krále přibližovala, husí kůže naskakoval jen při pomyšlení na ledově modré bělmo chodců. Sansa si přitáhla kožešinu blíž k hlavě, skoro nespala, neustále přemítala o budoucnosti, která je čeká. Domov, do kterého se vrátila, se zdál, že bude brzy zničen. Prvně opuštěn a poté zanechán jeho osudu. Hlavou jí hýřily myšlenky, zda se chodci vůbec budou obtěžovat u Zimohradu zastavit, když bude zcela opuštěn. Byli mrtví, nemuselo by je tu nic zajímat. Podobných úvah měla nespočet.

Brzy nad ránem již své tělo neudržela déle v posteli. Jak mohla hned zjistit, když vyšla ze svého pokoje, že Arya je na tom dost podobně. Aniž by způsobovala jakýkoliv hluk, trénovala ladně se svým tenounkým mečem, div jí nevypadl z ruky. Byla rychlá, opravdu velmi rychlá. Zaznamenala pohyb za svými zády a otočila se ke své starší sestře, Jehlu bleskurychle schovala za pas.

„Jsi tu brzy," pousmála se na ni maličká, držela pevný postoj a mírný úsměv na tváři. Zdála se plná sil a energie, oproti Sanse, kterou starosti trochu zmáhaly, ale zvládala je se vztyčenou hlavou.
„Ano, spánek poslední dny stojí za zlámaný čarostrom," posteskla si a prohlédla si svoji malou sestru, byla již žena a ne jen tak ledajaká. Lady Arya Stark vypadala nelítostně a se svojí zbraní nebezpečně, přitom by to u mladé lady nikdo neočekával. Sansa ji za tohle obdivovala a až nastane správný čas, bude mít uši napjaté, aby si vyslechla příběh o její cestě, „vidím, že stále trénuješ," poznamenala.

„Bystří to mysl," pokývala hlavou a trochu ji pak naklonila, „a protahuje svaly," zatočila s pravým zápěstím a přešla k Sanse blíže, „žena se musí spolehnout sama na sebe."

„Především ne na nějakého muže," souhlasila se sestrou a obě potlačily úsměvy. Měly pravdu, v minulosti si obě zažily mnohé situace, kdy se nemohly spoléhat na nikoho jiného, „musíme držet při sobě," přes obličej Sansy přeběhnul stín, na malou chvíli se rozpomněla na minulost a nebylo jí z toho zrovna nejlépe.

Arya zbystřila, jakoby vnímala jako zvíře, o pár vteřin dopředu.

„Blíží se! Připravte se!" slyšely dívky z venku, vytřeštily na sebe oči a vyběhly ven, aby viděly, co se děje. Sanse se málem podlomila kolena. Už je to tady. Žádní Bílí chodci, ale drak. Tak takový bude konec Zimohradu a její posádky, zbytku její rodiny. Očekávali útok ze severu a on přišel z jihu. Konec ohněm a drápy a ostrými zuby. Dva nachystaní střelci vypustili své šípy směrem ke zlatému drakovi, jeden minul, druhý se okamžitě zlomil o tvrdé šupiny na hrudi. Sansa s Aryou zůstaly skryté za kamenným vchodem, drak se jim ztratil ze zorného pole nad střechami. Zatočil se nad hradem a vrátil se nazpět k bráně, nechrlil oheň, neřval, nedělal nic. Velký kus za bránou přistál a složil křídla.

Arya vyběhla z jejich úkrytu a běžela po cimbuří, oči z draka nespouštěla. Sansa se vydala za ní, „počkejte chvíli, nestřílejte!" křičela lady Zimohradu na vojáky s napjatými luky a samostříly. Chytila se cimbuří a snažila se přes zpustlou krajinu spatřit pohyb kolem draka, „co vidíš?" zeptala se sestry vedle sebe.

„Lva," oznámila s neskrývavým rozhořčením, „proč je tady?" zamračila se.

„Jak je možné, že má draka Daenerys Targaryen? Je to její drak? Nebo existuje snad nějaký další?" zajímala se Sansa, ale to Aryu ani tak netrápilo.

„Dojdu pro Brana, ráno říkal, že očekává zvíře před branami a muže změněného k nepoznání," otočila se na cimbuří směrem k nádvoří, zachytila jílec Jehly, „jen jsem předpokládala, že tím myslí Nočního krále s chodci a možná nějakou bestii," poznamenala chladně a zanechala Sansu na cimbuří se střelci.