Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 39. - Skryté úmysly

Mrtvá armáda překročila pevnost Dvojčata. Procházeli Řekotočím, míjeli vesnice, živé duše se nedotkly. Žádný obyvatel těchto zemí nebyl natolik troufalý, aby se pokusil obrovskou putující armádu napadnout. Ze žádného většího hradu nikdo nevystrčil ani nos. V tichém strachu lidé sledovali mrtvé, jak kráčejí jejich zemí. Překračovali řeky po mostech, směřovali k hlavnímu městu. Pokud mají uvrhnout Západozemí do chaosu, zasáhnou jako první v nejvyšších řadách. Královo přístaviště v sobě ukrývalo rovnou dvě královny, co by chtěly vládnout, pro chodce tak představovaly dokonalý cíl.

-----------

„Tohle už déle nevydržím," Cersei si dala ruce přes uši, nad Rudou baštou znovu proletěl drak. Nepříjemný zvuk křídel svištících oblohou doháněl Cersei k šílenství. Bylo tomu tak již druhý den, co tu draci byli. Pokaždé měla pocit, že velké zvíře narazí do věží a zbortí budovu společně s ní. Nechápala, jak na toho tvora dokázal její bratr usednout.

„Provokuje tě, to sama víš," odpověděl jí Jaime také již dosti otráveně. Do Králova přístaviště dnes ráno došla další část služebnictva Daenerys, přinesli s sebou i Jaimeho meč Vdovin nářek, který mu nyní visel u pasu.

„Žádá tak o další vyjednávání, ukazuje sílu a zastrašuje tě," vysvětlil jejich situaci. Cersei si podrážděně sundala dlaně z uší, nezabránily jí však, aby Jaimeho moc dobře slyšela, „skvěle, ještě ty mě teď budeš poučovat."

Jaime raději nic neříkal a podíval se jiným směrem, než bylo na jeho sestru.

„Žádné další vyjednávání nebude, nemám jí již co říci," zamumlala Cersei skrze zuby.

Věděli již, že se chodci blíží, že prochází Řekotočím a nezastavují se. Město se chystalo na útok, už od včerejšího večera, kdy jim přišla zpráva o postupující armádě, se vojáci chystali na obranu města. Obyvatelé se stahovali za hradby, snažili se nabrat s sebou své věci, ale vojáci téměř nic nedovolovali si přinést. Každý kousek místa byl potřeba, každý kousek znamenal místo pro další lidský život. Zachrání se však někdo? Nestanou se všichni jen dalšími vojáky v již obrovské armádě Nočního krále?

„Půjdu najít Tyriona, už jsem ho dva dny nemohl zastihnout," oznámil jí Jaime a zmizel z komnat.

-----------------------------

Před dvěma dny, kdy se Daenerys Targaryen procházela společně s Jonem Sněhem mezi lidmi a rozdávala malé křupavé dárky, zastavili se i u kovárny, kde zrovna pracoval Gendry. Jistěže zaslechl slova Daenerys, zaujalo ho, že takto kráčí s Jonem bok po boku. Ač nikdy takové věci neprováděl, rozhodl se je kousek sledovat ulicí. Davy lidí se stejnak za nimi otáčeli a slyšeli útržky z jejich rozhovoru. Jon s Daenerys si jej vůbec nemusí všimnout.

Gendry si zašpinil obličej, odhodil kovářský plášť a následoval je. Neslyšel vše, o čem mluvili, to by bylo zhola nemožné, přesto i z těchto útržků neměl radost. Rozpoznal výhružky a i to, že Jon byl celý nesvůj. Snad si jej nevšiml anebo raději dělal, že Gendryho sám nevidí. Možná chtěl, aby si Gendry také vyslechl slova, která měla Daenerys na jazyku.

„na tom nezáleží, má armáda je velká. Ještě větší je ta, která není vidět."

Tato slova od Daenerys rozhodila kovářského učně. Znamenalo to, že mohla zaútočit zevnitř a přebrat vládu, aniž by kdokoliv stačil vůbec něco podniknout? Procházeli dál a Gendry se na moment vzdálil, až se opět dostal do slyšitelné blízkosti, uslyšel, že se Jon ptá na Tyriona.

„Tyrion už není můj věrný," řekla Daenerys a Gendryho její slova opět zarazila, až se z toho zamračil svým zamazaným obličejem. Daenerys vyšla na schody a lidí již bylo kolem nich málo, Gendry se musel opět vzdálit. K jeho uším již slova nedolehla, otočil se proto raději zády k nim a pomalým krokem se vydal ke kovárně. Snad zaslechl dost.

Tyto královské pletichy se jej začaly týkat, aniž by chtěl. Vždy zůstával dál od pletichaření a ode dvora. Jenže od té doby, co ho navštívil Davos, měl jistý pocit, že je součástí toho všeho a když bude jen nečinně přihlížet, něco se stane. Netušil co, ale začal se cítit zodpovědný za samotné město, za každého člověka tady. To o čem mluvila Daenerys znělo slibně, bylo to téměř pohádkové. Jeho srdce zatoužilo, aby i taková byla realita. Bude to však někdy možné?

Řev přicházející z oblohy ho donutil se znovu otočit směrem k Daenerys. Z oblohy sletěli dva draci, jeden černý, druhý nazelenalý. Chystali se snad spálit jejich město na uhel?

Představil si šílenství, které by tu zavládlo. Šílenství Targaryenů.

Polkl a pohlédl ke kovárně, na kterou si zvykl jako na druhý domov. Jeho mistr byl dobrý muž, oddaný svému řemeslu. Nerad by tu cokoliv viděl v plamenech.

Nepříjemně si změřil Daenerys pohledem.

{[Stolen-Relic] Omlouvám se, že jsou teď kapitoly takové rozházené, ale děje se prostě všechno naráz a snažím se, aby všechny části do sebe hezky zapadly. Očekávaný konečný battle již brzy!}