M: ,,A čim malou krmíš?"
D: ,,Sunarem. Ten je v kuchyni. Pojď já ti to ukážu."
M: ,,Tak jo." usmála se a šla s Davidem do kuchyně.
D: ,,Tady je ten sunar a kdyžtak tady je čaj nebo kafe. Udělej si co budeš chtít."
M: ,,Dobře, děkuju."
D: ,,A nechceš něco udělat teď?"
M: ,,No tak čaj, černej. A děkuju."
D: ,,Dobře. Tak si sedni do obýváku jestli chceš."
M: ,,Tak jo." Mery šla do obýváku, ale malá začal plakat."
David tam chtěl jít, ale Mery ho zastavila.
M: ,,Můžu tam jít já?"
D: ,,Jo jasně."
Mery šla pro malou Lucinku.
Vzala si ji a šla s ním do obýváku.
Mery ji dyndala na ruce a za chvilku přestala plakat. Sedla si s ní do obýváku a chovala si ji. To přiběhl i kocour a začal očuchávat malou.
David přišel i s čajem.
D: ,,Tady ho máš. Hofe dolu! Kdyby tě štval, tak ho normálně schoď dolu."
M: ,,Děkuju. Lucinka je sladká. Je celá po tobě." usmála se Mery na Davida. ,,A jak se jmenuje ten tvůj kocourek?"
D: ,,Děkuju. Hofík." pousmál se David. ,,Jen mě mrzí, že nebude mít mámu. Ale jsem šťastný, že ji mám, drží mě aspoň nad vodou."
M: ,,Pěkný jméno pro kocourka. To věřím. Je málo kluků, který zůstane sám a i přes to se dokáže postarat o tak malé miminko jako je Lucinka." usmála se Mery. Lucinku položila do postýlky v obýváku a sedla si zpátky. Mery se pousmála.
M: ,, No a proč si přišel sem do Rubavy? Teda jestli se můžu zeptat."
D: ,,No chtěl jsem s Lucinkou od všeho zmizet a začít někde nový život. Jirka se zná s mým otcem a tak mi nabídl záchraný lano."
M: ,,Jirka je moc hodný člověk."
D: ,,To ano. Rozhodně víc než můj otec."
M: ,,Proč? Ale jestli se o tom bavit nechceš, tak ne." usmála se Mery.
D: ,,Ale jo, mě to nevadí. Otec mě vždycky chtěl mít pod kontrolou a nešlo mu o nic jinýho. Potom co mi umřela máma se to zhoršovalo čím dál víc, až jsem se jednoho dne rozhodl, že vypadnu z Prahy i s Lucinkou a odjedu pryč."
M: ,,Tak to se ti nedivím. A tvůj táta ví, že máš Lucinku?"
D: ,,Neví. Nechci aby to věděl, ještě by na mě poslal sociálku nebo něco takovýho."
M: ,,Až tak?"
D: ,,Bohužel. Ale teď mi něco řekni o sobě ty."
M: ,, A co by si chtěl vědět?"
D: ,,Cokoliv." usmál se David.
M: ,,No v Rubavě žiju od narození. Mamku také nemám, mám jen tátu a mladšího bráchu Ondru, který pracuje jako policajt. Měla jsem už 2 vztahy, který krachly. Hrozně mě to mrzelo a mrzí, ale i tak si žiju docela spokojený život.
D: ,,Mery netrap se tím. Sice věřím, že je to těžký,ale někoho si najdeš."
M: ,,To ano. Ale pojďme se bavit o něčem jiném.
D: ,,Jo jasně, promiň."
M: ,,Nic se neděje.
