Jak David slíbil, tak se pustil do stavění postýlky a přebalováku.
M: ,,Nechceš pomoct?"
D: ,,Miláčku já to zvládnu. Sedni si a odpočívej." usmál se David. A dál se věnoval montování.
D: ,,No doprdele!"
M: ,,No no."
D: ,,No co? Mi to ujelo."
M: ,,Fakt s tim nechceš pomoct?"
D: ,,Ne fakt ne."
David montoval dál, jenže mu to furt nešlo.
D: ,,No já se z toho už fakt poseru!"
M: ,,Ukaž dej mi to." vytrhla mu z ruky šroubovák. ,,No a je to. Šlo to i bez těch sprostejch slov." ušklíbla se Mery.
D: ,,Ne nešlo." usmál se David. ,,Doufám, že ta postýlka půjde líp."
Nakonec to David zvládl a čekal na Kida s Luckou, aby se s tím Mery netahala. Ty se vrátili až kolem 8 večer. Kid šel hned do koupelny a Lucka do obýváku.
L: ,,Ahoj. Jee vy už jste to složili?"
D: ,,Já jsem to skládal."
M: ,,No to bych neřekla, vztekal se u toho asi hodinu a stejně jsme to montovala já." zasmála se Mery. Licka se usmála.
L: ,,No aspoň vim po kom mám tak levý ruce. No aspoň, že ti to v práci nedělá problém."
D: ,,Ty nebuď drzá!" koukl se na ní David přísně.
L: ,,Já nic." usmála se Lucka. Kid vyšel z koupelny.
M: ,,Pro Boha co se ti stalo?"
L: ,,Co? Porval se co jinýho."
D: ,,Je aspoň hezká." usmál se David.
Mery s Luckou na něho podívali tím stylem jestli ho maj uškrtit teď nebo až potom co se přestanou smát.
L: ,,No táto!" koukla se na něho Lucka.
D: ,,Je ty si tady?" zazubil se David.
L: ,,Já jsem tady celou dobu jestli sis nevšiml."
D: ,,No máš pravdu, nevšiml."
L: ,,Vidíš ho? Drzej jak vopice. A pak po kom to mám."
M: ,,No přesně tak."
D: ,,Tsss.. Já byl svatoušek."
M: ,,No to jo." smála se Mery.
D: ,,Nikdy jsem nic neprovedl."
M: ,,Ne až na to, že z 5 dnů v tejdnu si byl 6 v ředitelně viď."
To se začal smát i Kid s Luckou.
D: ,,Já? Nikdy v životě."
M: ,,Vůbec Daví. To co si vyváděl si už nepamatuješ?"
D: ,,No o tom bych se nevyjadřoval."
L: ,,Ne to ne, já to chci slyšet, mě to zajímá. Aspoň se dozvím, jestli se mám snažit víc nebo jsme na tom stejně.
D: ,,Opovaž se." koukl se na ní David..
L: ,,No jo, tak se pochlub."
