Čas letí a malý je už půl roku. Nina se od té doby už neozvala. David s Mery byli rádi. David si hrál po obědě s Lucinkou a Mery se koukala na televizi. Někdo zaklepal.
D: ,,Kdo to je?"
M: ,,Nevím."
David vzal malou a šel otevřít.
KH: ,,Ahoj David."
D: ,,Ježiši, co tu chceš?"
KH: ,,Chtěl jsem tě vidět a Lucinku."
D: ,,No tak si jí viděl, tak zase čau."
KH: ,,Davide počkej."
D: ,,Co ještě?"
KH: ,,Mohl bych někdy přijít?"
D: ,,Nevim."
KH: ,,Tak já jdu, ahoj."
D: ,,Čau" zavřel dveře.
M: ,,Kdo to byl?"
D: ,,Táta."
M: ,,A co chtěl?"
D: ,,Vidět Lucinku."
M: ,,Proč si ho nepozval dál?"
D: ,,Nemám na něj náladu."
M: ,,A co kdyby jsme ho pozvali na oběd?"
D: ,,Mery já nevím. Nikdy jsme se nemuseli."
Mery se na něho podívala svým pohledem.
D: ,,No..no tak jo. Ať má prcek aspoň jednoho dědu."
M: ,,Děkuju." usmála se Mery.
D: ,,Dělám to jen kvůli vám, kdybych byl sám, tak ne."
M: ,,Vážím si toho." objala ho Mery. David jí dal pusu do vlasů. ,,Tak mu zavolej."
D: ,,Meryyy..." koukl se na níní.
Mery mu podala telefon. ,,No tak jo." řekl David a vytočil tátovo číslo.
KH: ,,Hofbauer prosim?"
D: ,,T..to jsem já."
KH: ,,Davide?"
D: ,,Hmm.. Hele nechceš přijít na oběd?"
KH: ,,Kdy? No jo. Proč ne."
D: ,,Dneska. Jo tak čau."
KH: ,,Ahoj."
David poližil telefon.
M: ,,Tak?"
D: ,,Přijde."
M: ,,Ty jsi z toho nervózní viď?"
D: ,,No. Dělám jen kvůli tobě a malý."
M: ,,Já vím. Vážím si toho. Škoda, že tady není moje mamka s tátou."
D: ,,Tady s námi nejsou, ale koukají se na tebe ze shora." usmál se David a objal Mery.
M: ,,Děkuju."
D: ,,Není za co."
Mery šla vařit oběd. Zvolila klasiku řízky a brambory. Než se nadáli, tak profesor stál za dveřmi.
D: ,,Čau. Pojď dál."
KH: ,,Ahoj, díky. Tak kde mám tu malou vnučku."
D: ,,Je v kuchyni s Mery."
David i profesor přišli do kuchyně.
KH: ,,Dobrý den Mery."
M: ,,Je dobrý den pane profesore."
KH: ,,Stačí Karel." usmál se. ,,A kdopak je tohle za prďouska." usmál se na Lucinku. Ta se nejdřív trošku styděla. David si jí vzal, aby mohla Mery vařit a šli si s Lucinkou a Karlem sednout do obýváku.
KH: Davide vím, že to nejde vrátit jak jsem se k tobě choval, ale byl by jsi mi schopný odpustit?"
David seděl, tak že viděl do kuchyně a podíval se na Mery.
D: ,,Hele táto já.. já nevim. Rád bych, ale nevim nejde to."
KH: ,,Já vim. Choval jsem se jako hovado."
D: ,,No to choval. Odpustit ti to asi nedokážu, ale chci aby Lucinka měla aspoň dědu. Takže v rámci možností se spolu bavit můžem. Dělám to jen kvůli Lucince a Mery."
KH: ,,Já vím. A jsem rád." usmál se Karel. ,,Můžu?" ukázal na Lucinku.
