M: ,,No to jo jsi." ozvalo se za Davidem. Rychle se otočil.
D: ,,Mmery promiň, já já už půjdu. Chtěl jsme jenom vidět děti. Promiň."
M: ,,Jo dobrý."
L: ,,Já chci aby jste byli spolu."
M: ,,Víš Lucí..."
D: ,,Lucí já se zase někdy vrátím. Maminka potřebuje čas víš?"
L: ,,Ale já vás chci tady oba dva a chci domů."
M: ,,Tak jdeme."
L: ,,Fakt?"
M: ,,Jo." usmála se Mery. David Mery a děti doprovodil domu. Chvilku si hráli a Mery vařila večeři.
M: ,,Tak pojďte." zavolala Mery z kuchyně.
David vzal Maxíka a šel i s Lucinkou do kuchyně. Mery dala před Maxíka mističku s jídlem.
D: ,,Můžu ho nakrmit?"
M: ,,Jo jasně. Vždyť je to tvůj syn." pousmála se Mery. David se na ní usmál a začal krmit malýho. Když to dojedli, tak Lucinka s Maxíkem šli do obýváku a David s Mery zůstali sami v kuchyni.
D: ,,Tak já půjdu."
M: ,,Jestli chceš, tak klidně zůstaň. Já tě nevyhánim."
David to nevydržel a šel k Mery blíž.
D: ,,Mery promiň mi to. Byl jsem hroznej vůl. Lituju toho a do smrti si to neodpustim. Dala by si mi ještě jednu šanci? Já tě miluju a nikoho jinýho."
M: ,,Davide..."
D: ,,Mery prosím." pohladil jí po tváři. Mery odolávala tak dlouho, ale tohle byla rána pod pás. Když se David Mery dotkne, tak cítí pocit bezpečí, tu lásku, kterou jí David chce dávat a dává. ,,Miluju tě Mery."
M: ,,Já já tebe taky, ale kde mám tu jistotu, že mi to neuděláš znova?"
D: ,,Byl to obrovský omyl. Nechal jsem se svést a lituju toho. Odpustíš mi to?"
M: ,,Jestli to uděláš znova, tak jí už nedostaneš."
David se usmál a objal Mery, ale tak, že jí šáhl na zadek.
M: ,,Hele."
D: ,,Co?"
M: ,,Si myslíš, že ti hned podlehnu?"
D: ,,No?" usmál se David a dal Mery pusu.
M: ,,No nevim."
D: ,,Hele nech si toho jo." usmál se znova a dal jí několik pus najednou. Chvilku se líbali a potom šli za Lucinkou a Maxíkem do obýváku. Mery se ale najednou zamotala hlava. Naštěstí jí David pohotově chytl a položil jí na pohovku.
D: ,,Mery." hladil jí po tváři. Mery se probudila.
M: ,,Co se stalo?"
D: ,,Omdlela si. Co se s tebou děje?"
M: ,,Mám pocit jako syndromu vyhoření, že se nedokážu postarat o děti a tak."
David si sedl k ní a objal jí.
D: ,,Spolu to zvládneme, neboj se."
