M: ,,No tak jo." usmála se Mery. ,,Já si jdu už lehnout, tak dobrou." zvedla se Mery ze sedačky a šla do ložnice.
David přišel k Lucince, vyndal ji z postýlky a udělal ji sunar, aby mohla jít malá spát. Sedl si s ní na gauč a držel ji lahvíčku. Malá tahala jak zběsilá.
D: ,,No no no. To vypadá jak kdybych ti nedával najíst." zasmál se David. Malou nechal si odříhnout. Potichu šel do ložnice, položil malou do postýlky a sám si šel lehnout.
Lehl si a přemýšlel. Přemýšlel, že Mery je fajn holka a určitě by byla skvělá mamka. Jenže si David nebyl jistý jestli ona to bere jen jako pomoc kamarádovi nebo od toho očekává něco víc. Ze všeho toho přemýšlení usnul. Mery se ráno probudila jako první a celkem brzo. Malá Lucinka už byla vzhůru taky, tak ji Mery vzala, přebalila, oblíkla a nakrmila. Mery se nasnídala a vzala si Lucinku a chovala si ji.
M: ,,Ty jsi celá tatínek. Jednou z tebe taky vyroste tak skvělý člověk jako je on. Je moc rád, že tě má. Já se mu ani nedivím. Taky bych chtěla takový zlatý miminko jako si ty a najít tak úžasnýho kluka jako je tvůj tatínek. Jenže mě nikdo nechce." povídala si s malou a doufala, že to David neuslyší. No to se nestalo, David byl vzhůru a všechno co Mery říkala Lucince slyšel. Uvědomil si, že to Mery asi vnímá stejně. Vylezl z ložnice.
D: ,,Ahoj."
M: ,,Ahoj." usmála se Mery.
D: ,,Jak si se vyspala?" zeptal se David.
M: ,,Joo dobře. Malá spinkala celou noc."
D: ,,To je dobře. Z práce přijdu tak kolem 6 nebo 7. Kolik vlasně je?"
M: ,,Dobře. Bude půl 8."
D: ,,A sakra. To si musim asi trošku pohnout aby mě vrchní neseřvala." usmál se David.
M: ,,No teda jo." usmála se i Mery.
David se rychle oblíkl, vypil si kafe a dal malý pusu na čelíčko.
D: ,,Hele špunte, né že budeš zlobit tetu jasný?"
M: ,,Neboj se. Je zlatá."
D: ,,No to si jenom myslíš." zasmál se David.
M: ,,Tak uvidíme, když bude hodná, tak o co?"
D: ,,O večeři." usmál se David.
M: ,,Tak beru. Když bude hodná, tak mě zveš ty a když nebude tak já tebe. Platí?"
D: ,,Platí" usmál se David. ,,Tak já jdu. A ty buď hodná prcku na tetu jasný?" usmál se na malou.
David odešel do práce. Lucinka spala a Mery se rozhodla, že by mohla Davidovi trošku poklidit. Měla už skoro hotovo, když v tom narazila na papír. Opatrně ho vzala a začala si pročítat ten papír na kterém stálo:
Jméno a příjmení: MUDr. David Hofbauer
Datum narození: 11.8. 1989
Místo narození: Praha
Pacient trpí Bipolární afektivní poruchou s nestandartním průběhem a aspergerovým syndromem, odmítá se léčit.
Mery si to tak pročítala.
M: ,,Ale proč?" řekla si Mery pro sebe.
Douklidila, uvařila oběd pro sebe i Davida, nakrmila malou, najedla se a začala se dívat na telku. Než se nadála byl David doma.
D: ,,Ahoj, jsem doma."
M: ,,Ahoj. Máš hlad?"
D: ,,No docela jo. Ono jě něco k jídlu?"
M: ,,No je guláš s knedlíkem."
D: ,,Tak to si dám moc rád. A co jak jste válčili spolu?"
M: ,,Byla úžasná, takže mě zveš na večeři." pousmála se Mery.
D: ,,Tak dobře. Já mám zítra volno a ty?"
M: ,,Já taky."
D: ,,Tak super." usmál se David.
