Když přišli k bytu, tak se děti rozeběhli do pokojíku a hráli si tam. Mery vybalovala nákup a David si hrál s Maxíkem. Zkusil mu vzít tygříka, ale malý začal kňourat.
D: ,,No tak ne mrňousi."
Mery přišla z kuchyně.
M: ,,Co mu provádíš?"
D: ,,Nic, jen jsme si chtěl pučit tygříka, že s nim budu dělat kraviny a malej začal kňourat."
M: ,,To je ten, co si mu ho koupil, když si byl pryč?"
D: ,,Jo jo, to je on."
M: ,,No tak ho má nejraději. To víš, když je od tatínka to se pozná viď." usmála se Mery.
D: ,,No to jo, ale byl to ten nejdelší tejden v mým životě."
M: ,,No to můj taky. A jak pokračuje ten výzkum?"
D: ,,No zatim co mi kolega psal, tak je furt nelegální, ale pracujeme na to aby se to zlegalizovali."
M: ,,Tak to jo." usmála se Mery. Najednou někdo zazvonil. David otevřel a stál tam Karel s Evou(Davidovo máma).
M: ,,Ahoj Karle, dobrý den." pozdravila Mery.
L: ,,Dědooo." rozeběhla se Lucinka ke Karlovi.
K: ,,Ahoj Pucí."
E: ,,Ahoj. Dobrý den."
D: ,,Aahoj."
M: ,,Tak pojďte dál." Karel s Evou vešli a šli si sednout do obýváku.
M: ,,Dáte si něco?"
K: ,,Já si dám kafe."
E: ,,Já čaj, hestli můžu poprosit."
M: ,,A jakej si dáte?"
E: ,,Černej, děkuju." usmála se Eva.
D: ,,Já nic."
Mery ještě došla za dětma jestli něco nechtějí a potom šla do kuchyně. Děti si hráli v pokojíku a dospělí byli v obýváku. Maxík seděl u Davida a držel si svýho tygříka. Mery byla v kuchyni a vařila kafe.
K: ,,Něco jsme vám chtěli říct."
D: ,,No a co?"
K: ,,Až přijde Mery."
David se tak podezřívavě kouk na oba dva.
K: ,,Co je?"
D: ,,Ne nic. Jen se k sobě nějak máte."
K: ,,No a?"
D: ,,Ne nic. Já vám nic nevyčítám. Jste oba dva dospělý, takže si dělejte co chcete."
K: ,,No já si myslim."
D: ,,A co teda? Budete se brát?"
K: ,,Ne to ne. Teda zatím."
D: ,,Zatím?" vykulil David oči.
K: ,,No zatím."
D: ,,Ještě mi řekněte, že budete mít dítě." zasmál se David.
Karel se s Evou na sebe podívali.
D: ,,Ne, ne, ne, že ne?" koukl se na ně David svým nechápavým výrazem. ,,To sis nemohl dávat pozor?" oklepal se David.
K: ,,Ty si vůl." smál se Karel i s Evou.
D: ,,U mě je to ještě celkem jedno, ale u tebe už moc ne. Ježiši fuj." oklepal se znovu David.
Maxík ten se tomu tlemil jak o život.
D: ,,To neni k smíchu prcku, ale k pláči." koukl se na něho David.
Maxík se furt smál.
