Je večer a David s Mery leželi v posteli Mery ležela na Davidově rameni a on na jejím břiše měl položenou ruku.
D: ,,Máš vymyšlený jména?"
M: ,,Zatím ne, víme o tom tejden." zasmála se Mery a přitulila se k Davidovi.
D: ,,Já vím, ale i tak." usmál se David.
M: ,,Nevím, ale napadl mě David, Matyáš, Marek, Honza. A pro holčičku Evička, Izabelka nebo třeba Terezka."
D: ,,No mě se líbí všechny, ale David ne, ještě potom Daneček nebo malá Mery." zasmál se David.
M: ,,Proč ne David?"
D: ,,Nevim, chudák kluk."
M: ,,Ale nene, je to krásný jméno." usmála se Mery a pohladila ho po strništi.
D: ,,Neee Davida nee."
M: ,,No tak ne no, ale nejvíc se mi líbí Daneček a Matýsek. Hned po Davčovi."
D: ,,Hele.." koukl na ní David a dal jí pořádnýho francouzáka na krk.
M: ,,Jestli tam bude cucák, tak dostaneš dělo!" koukla se na něho Mery přísně.
D: ,,No no, máš se šetřit ne? A co pro holčičku?"
M: ,,No tak Evička nebo ta Terezka."
D: ,,Mě by se líbilo Mery junior a Terezka."
M: ,,Takže Terezka?"
D: ,,Noo asi jo."
M: ,,A kluk?"
D: ,,Chtěl bych Danečka."
M: ,,Taky se mi to líbí." usmála se Mery.
Najednou slyšeli bouchání a vzdychání.
D: ,,A sousedi jsou sami doma." zasmál se David.
M: ,,To nejsou sousedi." zasmála se Mery.
D: ,,Jako myslíš, že?"
Mery jenom přikývla.
D: ,,Aspoň, že neni Max doma."
M: ,,No ale sklidnit by se mohli."
D: ,,Ale copak copak?" usmál se šibalsky David. ,,Vždyť my taky nejsme zrovna potichu." usmál se David a začal Mery líbat.
M: ,,Ty prostě nedáš pokoj."
D: ,,Ne." usmál se David a dál Mery líbal. Užili si spolu vášnivou chvilku, ale potichu moc nebyli. Za chvilku oba spali v objetí.
Ráno se vzbudili a šli se nasnídat.
Za chvilku dorazila i Lucka a Kidem.
L: ,,Ahoj."
K: ,,Čau."
D: ,,Čau."
M: ,,Ahoj."
D: ,,Tak jak jste se vyspali?" zeptal se provokativně David.
L: ,,Jo dobrý?" koukla se na něho Lucka nechápavě. ,,A co vy?"
D: ,,Ale jo taky." usmál se David a šel odnést nádobí do dřezu. Mířil si to do kouplelny a když procházel okolo Lucky a Kida tak řekl.
D: ,,A příště až budete mít mezi sebou techtle mechtle, tak by jsme uvítali kdyby jste byli malinko potichu. Já vim, že máte svý potřeby, ale berte ohled trošku i na nás."
Kid se zakuckal a oba dva s Luckou zrudli.
K: ,,To bylo slyšet?"
Mery s úsměvem přikývla.
L: ,,Já ti říkala, že nás uslyší." bouchla Lucka Kida.
K: ,,A já za to můžu, že si tak křičela?"
L: ,,Ty si vůl." plácla ho po ruce. ,,Ale co si budeme vyčítat, vy jste taky nebyli zrovna potichu." usmála se Lucka a šla s Kidem do školy.
