Ráno se všichni nasnídali a šli do školy. Děti tam měli zůstat na 2 vyučovací hodiny. David s Mery a Maxíkem šli zpátky domu. Maxík si držel svýho tygříka a ťapal si to hezky po svých.
D: ,,No jo, ty už si velkej chlap Maxíčku."
M: ,,No to je." usmála se Mery.
Došli domu, Maxíka posadili na sedačku do obýváku a sedli si k němu. Maxík začal pšíkat.
M: ,,Jezisinky. Nazdravíčko Maxíku."
D: ,,Snad nebude nemocnej."
M: ,,Tak když mu dáš jenom tepláčky a mikinku, tak se nediv ty chytrej." ušklíbla se Mery.
D: ,,Ta tvoje mamka si nějak moc dovoluje Maxíku. Asi jí za to potrestám."
M: ,,Ha ha ha, to si říkal včera a nic nebylo."
D: ,,No tak nebudeme asi spolu spát, když vedle byli děti. Stačí, že to viděla Lucinka. Nechceš rovnou vybírat vstupný?
M: ,, Ty si vůl.." smála se Mery. ,,Ale jo máš pravdu." zasmála se Mery.
D: ,,No dovol."
M: ,,No nedovolim."
David na Mery vyplázl jazyk.
M: ,,Schovej ten jazyk."
D: ,,Nebo?"
M: ,,Ti ho uříznu."
D: ,,Čeho jazyk nebo mýho dobyvatele."
Mery se začala smát.
M: ,,Já z tebe fakt nemůžu."
David se usmál a dal Mery pusu. Za hodinu přišla i Lucinka s Matym a Evičkou.
L: ,,Mamí. Máme mít tyhle sešity a všechno co je na tom papíře."
Mery se na to podívala.
M: ,,No tak jdeme na nákup."
D: ,,Už zas?"
M: ,,Jo. Obleč Maxíka, jdeme a bez těch ksichtů."
D: ,,Jak to víš?"
M: ,,Mám oči všude." usmála se Mery.
Všichni došli do nákupáku.
M: ,,A co pani učitelka je hodná."
L: ,,Jo je pani učitelka Musilová je moc hodná."
David se zarazil.
D: ,,Musilová?"
L: ,,Jo."
D: ,,Neni vyšší, hnědý vlasy a trošku při těle?"
L: ,,Jo je."
D: ,,Kometa ještě žije? Tý bude nejmíň 150 let."
M: ,,Ty jí znáš?"
D: ,,Jo, táta s ní chodil, když jsem byl malej."
M: ,,Ježiš." zasmála se Mery.
D: ,,No tak na třídní schůzky chodíš jenom ty."
M: ,,Proč?"
D: ,,Nemusim jí vidět. Stačilo, když jsem jí vídal u nás doma."
M: ,,No vůbec, aspoň jednou by si tam mohl jít."
D: ,,No to nevim jako."
M: ,,Daví." koukla se na něho přísně.
D: ,,No jo,když jsi to ty." zasmál se David. Nakoupili potřebný věci a vyrazili zpátky směr domov. David se držel s Mery za ruku a Lucinka s Matym táhli kočár.
D: ,,Nemám ho vzít?"
L: ,,Ne, my to s Matym zvládneme. Že jo Maty."
Mt: ,,Jo. My to zvládneme strejdo."
Chvilku tak šli až došli na hřiště. Samozřejmě tam hned všichni 3 běželi. David s Mery seděli na lavičce a Maxík si to chrupkal v kočárku.
