Je konec prázdnin a za necelý týden jde Lucinka do školy. Malýmu Maxíkovi bude za 2 dny rok.
Mery vaří oběd, David se kouká na telku a Maxík s Lucinkou si hrajou v obýváku.
M: ,,Oběd." zakřičí Mery z kuchyně. David vezme Maxíka i s Lucinkou a jdou do kuchyně. Mery před Maxíka dá mističku s masíčkem a rozšťouchanýma bramborma. David malýho nakrmí a nají se i sám.
David dá Maxíka po obědě spinkat a sedne si na gauč.
L: ,,A kdy půjdeme pro tašku do školy?" přiřítila se Lucinka z pokojíku.
D: ,,Ajo, já to vypustil z hlavy."
M: ,,No tak můžeme teď ne? Stejně nemáme co dělat."
L: ,,Jooo." zajásá Lucinka a do pár vteřin zmití v pokojíku.
David se s Mery jsou převlíknout. Mery to trvá samzřejmě dýl. David zatim převlíkl malýho a dal ho do kočárku. Lucinka s Davidem a Maxíkem čekali před dveřma. Mery vyšla z koupelny.
M: ,,To jde jako v tomhle?" zeptala se Davida.
David měl na sobě jenom kraťasy a tílko.
D: ,,No jdu. Vždyť tam je teplo."
M: ,,No jak myslíš, ale až budeš umírat na rýmičku, tak mě nevolej."
David jí chytl a přitáhl si jí k sobě.
D: ,,Hele, nech si toho jo?" usmál se David a dal Mery pusu. Všichni se vydávají do nákupáku. Koupí i nějaký potraviny, protože doma nemají skoro nic. Až naposledy se vydávají pro Lucinky tašku.
L: ,,Já chci tenhle." ukázala na batoh.
M: ,,Vždyť je černej."
L: ,,Mě se líbí."
M: ,,A nechceš tenhle?" ukázala Mery na batoh.
L: ,,Fuj růžová, ten nechci. Já chci tenhle."
D: ,,Vždyť je hezkej ten růžovej."
L: ,,Ne já chci tenhle." držela Lucinka černej.
M: ,,Ty chceš jako taťka viď?"
L: ,,Jo." usmála se Lucinka.
M: ,,No tak si ho vem."
L: ,,Děkuju." usmála se Lucinka.
Nakoupili ještě nějaký vodovky, penál, pastelky, fixy a všelijaký potřeby co pevňáček potřebuje. Lucinka si svoje věci nesla ve svým batůžku. Když došli domu, tak Lucinka hned zapadla do pokojíčku a hrála si tam. David dal Maxíka na koberec a malej si tam hrál. David se natáhl na pohovku a Mery k němu.
D: ,,Tak hrozně rychle to všechno uteklo."
M: ,,To jo teda, ale furt si budu vyčítat tu tvojí nehodu, kdybych nebyla tak blbá, tak se ti nic nestalo."
D: ,,Mery nic si nevyčítej, mohl jsem si za to sám." usmál se David a dal Mery pusu. ,,Ale je to jako kdybych lusk prstama. Ještě před necelým rokem se měl narodit Maxík i přes ty překážky je tady."
M: ,,To jo. Mě to přijde jako pár dní co si přišel na urgent s Lucinkou, den co jsme se vzali, vyhráli soud. Je toho dost."
D: ,,A já jsem ti za všechno vděčný. Děkuju."
M: ,,Já děkuju tobě." usmáli se na sebe a dali si pusu.
