M: ,,Ne. Zjistila jsem to týden před tím, než si se měl vracet. Řekla jsem si, že si půjdu zaběhat. Vzala jsem Lucinku. Když jsem se vracela zpátky, tak jsem potkala Ninu. Začala mi vyhrožovat a dala mi facku..."
D: ,,Cože?! To je mrcha." řekl naštvaně David.
M: ,,No jenže to jí asi nestačilo
Po tom, co jsem jí řekla, že jsem si osvojila Lucinka mě kopla vší silou do břicha. Nějací lidé mi zavovali záchranku a převezli mě na urgent. Tam se na mě koukl i Krejčí a...." nedořekla to a začala brečet.
D: ,,A ty jsi o to přišla?" zeptal se opatrně David.
Mery jen zakejvala, že ano. David si jí přitiskl k sobě a pevně jí objal.
M: ,,Davide promiň." brečela Mery.
D: ,,Mery ty se za nic neomlouvej. Ty za to nemůžeš. Budeme to zkoušet do tý doby, než se to povede znova." řekl a dal jí pusu do vlasů. ,,Spíš bych se měl omluvit já. Měl jsem tam být s tebou."
M: ,,Ty taky za nic nemůžeš Daví. Nina chce nás jen dostat na dno. A skvěle se jí to daří."
D: ,,Tohle neříkej Mery. Zvládneme to spolu, teď máme dost důkazů na to aby jsme Lucinku dostali my."
M: ,,To asi ano."
D: ,,Tak vidíš. Nechceš jít spát?"
M: ,,Tak jo." usmála se.
D: ,,Dobrou noc. Miluju tě." usmál se David a dal Mery pusu.
M: ,,Dobrou noc. Já tebe taky."
David si přitáhl Mery k sobě co nejblíž. Než se nadáli, tak oba dva spali.
Ráno se vzbudila první Mery. Nemohla spát, kvůli tomu malýmu, soudu a Nině. Seděla a Byla opřená o zeď. David se probouzel.
D: ,,Dobrý ráno." usmál se.
M: ,,Dobrý." řekla Mery smutně.
David se zvedl, sedl si k ní a objal jí.
D: ,,Mery co se děje? Trápí tě to malý viď?"
Mery mu padl do náruče a začala brečet.
D: ,,Mery nebreč. Když se to povedlo jednou, tak se to povede podruhý. Uvidíš."
M: ,,Já nevím. Je toho na mě moc. Nina, soud a to malý."
D: ,,Spolu to zvládneme." usmál se a dal jí pusu. Malá Lucinka začala brečet.
