David potřeboval být sám.. Musem si to srovnat v hlavě. Nemohl uvěřit tomu, že ještě před dvěma hodinama s ním Mery byla. Rozloučili se ale v tu chvilku netušil, že to je poslední polibek, poslední dotyk a poslední rozloučení. Jak by rád vrátil všechno co s Mery zažil, jak se seznámili, začali spolu chodit, jejich první dovolená, svatba, to že Mery otěhotněla, narození Maxíka. První školní den Lucinky. Nejednu hádku, ale i nejedeny hrátky. Chtěl jí zpátky, ale nemohl. Mery už tu není. Nebude mu dělat oporu, nebude se moct k nikomu přitulit ani dát pusu. Tak hrozně moc by ji chtěl zpátky. Neví jak to bez Mery zvládne, ale bude muset. Musí tady být pro Lucinku a pro Maxíka.
Vrátil se zpátky k Bíbě a Jirkovi.
D: ,,Já vás nechci otravovat, ale mohl bych tady na pár dní zůstat? Nevydržel bych doma, všechno by mi připomínalo Mery."
B: ,,Jasně, máme jeden pokoj navíc po Matym, vyspíte se tam všichni." usmála se Bíba.
D: ,,Děkuju." pousmál se David. ,,Tak pojďte prckové já vás vykoupu a jdeme si lehnout ju?"
L: ,,Jo." David je vykoupal a uložil. Potom si šel sednout do obýváku a pustil si televizi. Nemohl spát, myslela furt na Mery. Už se nemohl k ní přitulit, nikomu dát pusu, která se vždycky změnila v líbačku. Nakonec usnul vyčerpáním. Bíba ho ráno našla jak tam spí.
B: ,,Davide?"
D: ,,Mmm." zabručel rozespale David.
B: ,,Chceš něco k jídlu?"
D: ,,Jo už jdu. Jdu vzbudit i Lucinku."
B: ,,Ne nech jí doma. Aby se z toho jakštakš dostala."
D: ,,Dobrý. Zkusím se podívat, třeba se Maxík vzbudil. Taky, že jo. Lucinka spala a Maxík se snažil slést z postele. David si ho vzal a šel s ním do kuchyně.
B: ,,Mám tady jednu přesnídávku pro malýho a ty chceš co?"
D: ,,Jenom kafe, děkuju." pousmál se David. Seděli s Jirkou,Bíbou a Maxíkem u stolu. David ho krmil a povídal si s Jirkou a Bíbou.
D: ,,Maxíku běž si hrát do pokojíčku jo?" usmál se na něho a pohladil ho po hlavičce. Malý kývnul a běžel si hrát. David dal obličej do dlaní. Začali se mu hrnout slzy do očí.
D: ,,Nejsem bez ní ani den, myslel jsem si,že jsem na dně, ale mám pocit, že to dno má další x tisíc dní a já nepřestávám padat dál a dál." řekl David a rozbrečel se už úplně.
Bíba k němu přišla a objala ho.
B: ,,Chybí ti viď?"
D: ,,Ani nevíš jak moc Bíbo. Byla první kterou jsem fskt miloval i když mě štvala nebo jsme se pohádali, tak co bych za to teď dal. I to blbý hádání mi chybí. Bez ní to nemá cenu."
J: ,,Tohle neříkej Davide. Musíš tu být pro Lucinku a pro Maxíka."
D: ,,Jjá vím."
