Pár dnů se nic nedělo. Jako.kdyby se po Nině slehla zem. Jenže jednoho dne, když šli David s Mery do práce, tak se potkali s Ninou. David bez váhání chytl Mery za ruku. Šli okolo Niny jako by tam nebyla.
N: ,,Davide?" řekla Nina, ale nic. ,,Hej Davide, já s tebou mluvim!"
D: ,,Ale já s tebou ne."
N: ,,Jen jsem ti chtěla říct, že mám zažádáno o péči."
D: ,,Jo to si klidně měj." usmál se David. ,,Ale Lucinku ti za nic nedám!"
N: ,,To se uvidí."
David s Mery přišli na urgent. Převlíkli se, David šel do svého kumbálu a Mery na příjem. David si sedl na kanape a začal přemýšlet. Nechtěl aby Lucinku dostala Nina. Lucinka je pro něj vším, jeho celý život a nedokázal by si bez ní představit život. Začal si uvědomovat, že i když to byl robot bez emocí, tak malá ho změnila. Ještě před rokem si nedokázal představit život s ní a teď si nedokáže přestavit život bez ní. Začal uvažovat i o Mery. Sice jí zná necelý týden, ale i tak jí má hodně rád, má ji rád víc než jenom kamarádku. Ale jak jí to říct? Bál se její reakce. Mery najednou zaťukala a vešla.
M: ,,Davide budu tě potřebovat na přijmu. Volala jsme ti, ale nezvedal jsi mi to. Lekla jsem se, že se ti něco stalo." David nereagoval a koukal doblba.
Mery k němu přišla a sedla si k němu.
M: ,,Davide? Vnímáš ně?"
D: ,,Ehmm....jo jo, promiň."
M: ,,Děje se něco? Nebo počkej nic neříkej. Já řeknu,že ti je blbě a že dneska konec služby za tebe vezme Roman jo? Hned jsem tady." usmála se Mery. David si uvědomil co v Mery má. Nejen, že je to skvělá a fajn holka, ale má v ní oporu i podporu a malá by v ní měla skvělou mamku. Musí jí říct co nejdřív co k ní cítí a doufat, že ona to má stejně.
