Děkuju

410 10 0
                                    

Od doby co Mery není uběhlo půl roku. David se s tím pořád nemůže vyrovnat. Lucinka se furt na Mery ptá a malej Maxík zatím nemá rozum a neví, že tady Mery už není. David se zrovna vyhrabal z postele. Jsou prázdniny, takže Lucinka nemusí do školy.
D: ,,Ahoj." pozdraví Bíbu a Jirku.
B: ,,Ahoj. Chceš kafe?"
D: ,,Jo, děkuju." pousměje se David.
Bíba mu ho podá.
B: ,,Ty máš furt snubák?" zeptá se ho.
D: ,,Mám, chci Mery zůstat věrný i přes to, že tady není. Nikoho jinýho nechci."
B: ,,To je od tebe hezký. Mery by na tebe byla pyšná a myslím, že je."
D:  ,,Snad ano." povzdechne si David. Nasnídá se a za chvilku přijde i Lucinka s Maxíkem. Ti se taky nasnídají a David si jde s nima hrát. Stále bydlí u Jirky a Bíbi. David se do bytu vrátit nechce, protože mu všechno připomíná Mery. Musí chodit do práce jinak by se zcvoknul. Lidi okolo něho se snaží chodit po špičkách, ale to mu sebevědomí nedodává. I když se podívá na blbý místo kde Mery sedávala, tak se mu chce brečet. Kam se podívá, tam vidí Mery. Kdyby nebylo Maxíka a Lucinky, tak by šel za Mery.
David seděl s Vali a Luckou na urgentu a povídali si.
V: ,,Hele kdyby si něco potřeboval, tak řekni mě nebo Lucce."
D: ,,Jste hodný děkuju." usměje se David. ,,Jediný co chci, aby se mi Mery vrátila. Nemůžu uvěřit, že tady není. Já jí furt miluju a nechci bez ní žít."
Vali ho pohladila po zádech.
V: ,,Já tě chápu. Taky nám Mery chybí, ale musíš tady bejt pro ty dva."
D: ,,Vždyť já vim. Hele já to nedávám. Kdyby něco, tak jsem v kumbálu."
L: ,,Jasně."
David šel do kumbálu. Lehl si a okamžitě usnul. Zdál se mu sen.
Seděl na urgentu skoro jako tělo bez duše. Najednou se podíval k vchodu na urgentu a uviděl tam Mery. Neváhal ani vteřinu, rozeběhl se k ní a co nejpevněji ji objal."
M: ,,Co ti je?" zasmála se Mery.
D: ,,Měl jsem hroznej sen, že si umřela." 
M: ,,Ale." objala ho Mery. David se usmál a dal jí pusu. ,,Mě se jen tak nezbavíš Daví." usmála se Mery. David   byl šťastný, že má Mery zpátky. Dokud s ním někdo nezatřásl. ,,Vstávej." ozvalo se...
David se pomalu probouzel.

SupertátaKde žijí příběhy. Začni objevovat