M: ,,Jak nevíš? Co je s Lucinkou?"
D: ,,Ne opravdu nic. Jen..jen mi Vali říkala, že se něčeho bojí, ale začala až když si na ní zakřičela."
M: ,,Tím chceš říct co?!" zvýšila Mery hlas. ,,Pojď do kuchyně, ať nezbudíme Maxíka s Lucinkou." Oba dva zašli do kuchyně.
M: ,,Tim si sakra chtěl říct co?!"
D: ,,Nic, jen jestli si jí nedala třeba na zadek, prostě jednu výchovnou. Nic vícvíc. Pokud tě zlobila, tak dobrý. Jen se ptám." řekl David. Jenže to neměl dělat, je to jako by přilil olej do ohně.
M: ,,To si ze mě děláš prdel?! Takže ty mi chceš říct, že já Lucinku biju?! Já jí beru jako vlastní dceru ty idiote! To že na ní houknu je jasný, jinak by mi skákala po hlavě! Nikdy by mě nenapadlo jí dát byť jen přes zadek!" řekla Mery odstrčila Davida a s brekem utíkala do ložnice.
D: ,,MMery, tak jsem to nemyslel." snažil se jí David zastavit. Běžel za Mery, ale nestihl to. Mery mu zamkla před nosem. David bouchal do dveří.
D: ,,Mery odemkni!" zvýšil hlas David.
M: ,,Vypadni a neřvi! Zbudíš Maxíka."
D: ,,Mery odemkni ty dveře." lomcoval klikou. Takhle to trvalo asi půl hodiny, kdy si David uvědomil, že to nemá cenu. Sedl si k telebivi a čekal, než Mery vyleze sama. Bylo kolem 5 a Mery furt nevyšla. Neměla na něho nervy ani náladu. Osprchuje se v koupelně u ložnice. David pochopil, že to asi přehnal. Lucinka vyšla z pokojíku.
L: ,,Tatí." přišla k němu.
D: ,,Pucíčku." usmál se na ní.
L: ,,Kde je maminka?"
D: ,,Spí v ložnici."
L: ,,A proč?"
D: ,,Pohádali jsme se. Řekl jsem jí, že se bojíš jenom když zařvala a zeptal jsem se jí, jestli ti dala na zadek nebo tak a ona se na mě naštvala víš?"
L: ,,Ale maminka mi nic neudělala."
D: ,,Nedala ti na zadek nebo tak?"
L: ,,Ne."
D: ,,A doprdele. To jsem posral."
L: ,,Co si pošral?"
D: ,,Lucí, to se neříká."
L: ,,Ale ty si to řekl."
D: ,,Já můžu. Zkus jít za maminkou."
L: ,,Jo." Lucinka vstala a šla za Mery.
L: ,,Mamí." Zaťukala potichu na dveře.
Ale nic.
L: ,,Mamí." zaťukala a Mery jí šla otevřít. David byl hned za ní.
M: ,,Lucí pojď do vnitř. Ty se ke mě ani nepřibližuj!" koukla se na Davida.
D: ,,Mer.." nedořekl to, protože mu Mery zavřela před nosem.
D: ,,Mery promiň, já to nevěděl. Promiň." Mery si lehla s Lucinkou do postele.
L: ,,Já nechci aby jste se s tatínkem hádali. Je to kvůli mě?" začala brečet Lucinka.
Mery si ji přitiskla k sobě.
M: ,,Pucíčku neplakej. Není to kvůli tobě. To se stane, že se dva pohádají, ale potom to bude zase dobrý. Oba se s tatínkem uklidníme a bude to všechno jako dřív."
L: ,,Opravdu?"
M: ,,No jasně." usmála se Mery a utřa Lucince slzy. Najednou slyšely, jak klaply dveře..
