Prober se, prosím

533 13 0
                                    

D: ,,Ty jsi takovej čůrák."
L: ,,Ty fakt hovado Honzo!" okřikla ho Lenka. ,,Okamžitě jdi domu!" Honza se sebral a šel.
David Mery vyšetřil. Kromě ranky na hlavě nic neměla.
L: ,,Davide promiň mi to. Já...já nevim co to do něj vjelo."
D: ,,Ty se nemlouvej. Ty za to nemůžeš. On vždycky záviděl, že jsem s Mery já a né on."
L: ,,Já vim. Ještě jednou promiň."
D: ,,Nic se neděje. Běž za nim. Bude tě potřebovat víc než já. O Mery se už postarám sám.."
L: ,,Dobře, ahoj."
D: ,,Ahoj.
David vzal Mery do náruče a položil jí do postele.
D: ,,Lásko." pohladil jí po tváři, ale nic.
,,Mery. Notak, prober se." malinko s ní zatřásl. Ale furt nic. ,,Mery, prosím prober se." řekl David a chvěl se mu hlas, že skoro brečel. ,,Lásko..pprober se prosím." pohladil jí znova. Furt nic, sedl si a chvilku čekal jestli se Mery neprobudí sama. Mery se začínala probouzet. Viděla Davida jak má ruce v dlaních. Šáhla na něho.
David sebou cukl.
D: ,,Mery, tty žiješ."
M: ,,Proč bych neměla?" pousmála se a zvedla se.
D: ,,Já...třasl jsem s tebou asi 3x a nic. Myslel jsem si, že se ti stalo něco fakt vážnýho." řekl David a měl na krajíčku. Mery ho objala.
M: ,,Ty jsi se fakt o mě bál?"
D: ,,Aani nevíš jak. Nedokázala bych si představit, že bych tě ztratil." řekl David a objala Mery co nejpevněji.
M: ,,Už se bát nemusíš. Nic mi není, jen mě bolí hlava. Asi z tý rány od Honzi."
D: ,,Toho kreténa mi ani nepřipomínej. Ale pro jistoru bych jel do nemocnice. Lenka se nám omlouvala. Teda spíš mě. Já věděl, že je to debil, ale až tak těžkěj fakt ne. Vždycky mi záviděl, že spolu jsme, že nikdy na tebe mít nebude."
M: ,,Nemusíme do nemocnice, fakt mi nic není.Neměl, nemá ani mít nebude. Mám tebe a jsi ten neúžasnější kluk, kterýho jsme si mohla přát." usmála se Mery.
D: ,,Mery..." koukl na ní ustrašeně. ,,A já tebe. Miluju tě Mery."
M: ,,No tak jo.Já tebe taky Daví."
Oba tedy vyjeli do nemocnice. Naštěstí kromě otřesu a malé ranky na hlavě nic Mery nebylo. Přijeli domu, spíš na chatu.
D: ,,Nepůjdeme spát?"
M: ,,Jo můžeme."
Za chvilku přicupital i Hofík, kterýho pochopitelně vzali taky. Aby v bytě nezůstal sám.
D: ,,Dobrou noc."
M: ,,Tobě taky." řekla Mery a přitulila se k Davidovi. Oba dva v objetí usnuli a spali až do rána, než je vzbudila Lucinka. Kterou tam dal profesor.
D: ,,Lucí, co ty tady?" usmál se na ní.
M: ,,Jo ta ti toho tak řekne." zasmála se Mery.
D: ,,Hele, nech si toho." usmál se David
KH: ,,No to je dost mládeži."
D: ,,A jéje generál dorazil."
Mery se začala smát.
KH: ,,Nebuď drzej."
D: ,,No jo furt."

SupertátaKde žijí příběhy. Začni objevovat