David s Mery seděli v restauraci na večeři. Smáli se, bavili, povídali si o všem možném a obou dvoum bylo dobře. Byli rádi, že si rozumí a mají si pořád něco říct. Bylo pozdě večer a oba usínají. Ráno se první vzbudí Mery, nachystala pro oba dva snídani. Mery šla probudit Davida.
M: ,,Davide. Snídaně je na stole." usmála se Mery.
David se rozespale usmál.
D: ,,Už jdu, děkuju i za ten večer." usmál se David.
M: ,,Já taky." usmála se i Mery.
Oba dva v klidu snídali, když v tom někdo zazvonil.
M: ,,Já tam dojdu, to bude asi Vali s Lucinkou.
Mery otevřela dveře a stála tam asi 25 letá slečna.
M: ,,Dobrý den, přejete si?"
S: ,,Ano přeju. Bydlí tady David Hofbauer?"
M: ,,Ano bydlí."
S: ,,Mohla by jste mi to zavolat?"
M: ,,Jo jasně. Davidee?"
David přišel ke dveřím.
D: ,,Nino?"
N: ,,No ahoj Davídku."
D: ,,Co tu chceš?"
N: ,,Přijela jsem se podívat jak se má Lucinka a ty."
David chytl Mery za boky a přitiskl si jí k sobě.
D: ,,Já se mám nejlíp jak můžu a Lucinku tady nemám. Hlídá nám ji Mery kamarádka."
N: ,,Nám?" divila se Nina.
D: ,,Ano nám. Mě a Mery.
N:,, Takže ty si vyměnil dceru za nějakou takovouhle fuchtli?"
D: ,,Tak brzdi! Já nevim kdo hned po porodu Lucinku vyměnil za chlapa. A narozdíl od tebe se Mery stará o Lucinku jako o vlastní dceru."
N: ,,No jasně." ušklíbla se Nina. ,,Chci Lucinku do péče."
D: ,,No tak to ani omylem. Lucinku mi soud přidělil do péče. Jen díky tobě, protože ty jsi se nedokázala o ní postarat i kdyby si chtěla. Zajímal tě jenom ten tvůj Adam a nikdo jinej. Lucinku nikdy do péče nedostaneš!"
Nina se pousmála a odcházela se slovy:
N: ,,To se ještě uvidí."
David zabouchnul dveře.
D: ,,Mery promiň, že jsem po tobě tak chňapl, ale musel jsem jinak by mi nedala pokoj."
M: ,,No je pravda, že jsi mě zaskočil, ale v pohodě. Hlavní bude, aby jí to přestalo bavit a aby jsi měl Lucinku v péči ty."
D: ,,Mery já...víš..je mi to takový blbý, ale nemohla by jdi se mnou předstírat, že jsme spolu? Ona by mě furt uháněla a snažila se mě dostat zpátky. Já vím, že jsem jen kamarádi, ale i tak. Moc by mi to pomohlo."
M: ,,Jasně." usmála se Mery.
D: ,,Opravdu?"
M: ,,No jasně. Ty si pomohl mě, já pomůžu tobě." usmála se Mery.
D: ,,Děkuju." usmál se David.
