Roman okamžitě začal resuscitovat. Byl už spocenej, ale furt nic.
V: ,,Vystřídám tě." řekl mu Valenta a vystřídal ho.
K: ,,Chlapy nemá to cenu. Je mi líto."
R: ,,Ne! Musí to jít. Je to Mery!" začal znova Roman.
V: ,,Nemá to cenu Romane.." řekl smutně Valenta.
R: ,Doprdele!" zařval Roman
K: ,,Čas smrti 13:27.
Roman vešel do umývárny. ,,Jak to řeknu Davidovi?" říkal si pro sebe. Umyl se, převlíkl a vyšel za Davidem, který byl na lékařáku a chodil tam jako lev v kleci.
D: ,,Tak jak? Je v pohodě? Můžu za ní?" usmál se David.
R: ,,David, sedni si."
David se opřel o skříňky.
D: ,,Řřekni mi, že žije." rozechvěl se mu hlas.
R: ,,David, je je mi to moc líto. Dělal jsem cco jsem mohl."
David se sesunul se slzami v očích na zem.
D: ,,Vždyť jsem udělal co jsem měl. Na nic jsem nezapoměl."
Roman si k němu sedl.
R: ,,Davide já vím. Nic si nezanedbal. Udělal si co si měl."
D: ,,Jak bez ní mám žít? Jak?!" zakřičel a bouchnul do skřínky.
R: ,,Musíš tu být pro ty mrňouse. Mery jim nenahradíš, ale aspoň to zkus. Musíš tu být pro ně."
D: ,,Jjá nnevím jestli to zvládnu."
R: ,,Musíš! Musíš být jejich opora a podpora."
David vstal, dal si kapucu na hlavu a šel k Bíbě a Jirkovi. Když procházel urgentem, tak viděl ty lítostivý obličej co ho litovali.
Došel k Bíbě a Jirkovi. Zazvonil.
Bíba mu přišla otevřít.
B: ,,Ahoj Davide, kde máš Mery?" usmála se.
David nadzvedl hlavu a Bíba viděla jeho ubrečenou tvář.
B: ,,Co se stalo?" lekla se Bíba.
D: ,,MMery před necelou hodinou zemřela na sále."
B: ,,To je dost blbej vtip Davide! Kde je?" zeptala se Bíba celkem naštvaně.
D: ,,Teto já si nedělám srandu. Ví to celej urgent."
B: ,,Ježiši Kriste. Promiň Daví." objala ho Bíba.
D: ,,Kde jsou děti?"
B: ,,V obýváku."
David tam přišel.
D: ,,Ahoj." pousmál se.
J: ,,Ahoj. Stalo se něco Davide?"
David jenom přikývl.
J: ,,Kde máš Mery?"
B: ,,Pojď já ti to řeknu."
Jirka s Bíbou odešli.
L: ,,Tatí kde je maminka?"
D: ,,Víš Lucinko, maminka už není. Uumřela."
Lucinka se hned rozbrečela.
L: ,,To není pravda, kde je maminka. Já chci maminku." brečela Lucinka.
David jí objal a přicupital k němu i Maxík.
D: ,,Pojďte sem." objal je oba dva a začala se mu kutálet jedna slza za druhou.
Jirka přišel i s Bíbou.
J: ,,DDavide je mi to hrozně líto."
D: ,,Jo dobrý. My už půjdeme. Nebo spíš mohl bych tady prcky nechat?"
J: ,,Jasně. Jak dlouho chceš." usmál se Jirka.
D: ,,Díky."
David se rozloučil a odešel.
Mám pocit, že mě za tohle zabijete 😂
