L: ,,Taínek někam šel?"
M: ,,To nevím. Pojď potichoučku se jdeme podívat, ale ať nevzbudíme Maxíka ju?"
Lucinka kejvla a opatrně otevřela dveře. Vyšly ze dveří a David nikde, jen na stole lísteček.
Mery, promiň. Šel jsem ven, nevím kdy se vrátím a jestli vůbec. Lituju, že jsem ti to řekl. Miluju tě, Lucinku i Maxíka. Nehledej mě.
David.
Mery jakmile to dočetla, tak se rozbrečela.
L: ,,Mamí co je? Tatínek od nás odešel?"
M: ,,Nevím Lucinko. Jdi si lehnout, potom za tebou přijdu."
L: ,,Dobře." řekla Lucinka a šla si lehnout.
Mery čekala hodinu,dvě, tři a David nikde.
M: ,,Sakra kde je?" říkala si Mery pro sebe. Vzala telefon a volala Jirkovi.
M: ,,Jirko, aahoj, je tam David?" zeptala se Mery až skoro brečela.
J: ,,Mery, ahoj... Mery já nevím jak bych ti to měl říct."
M: ,,Jirko nehraj to na mě. Co je s Davidem? Je naživu?"
J: ,,Mery...je je mi to líto, ale před 20 minutami se vyboural v autě."
M: ,,Žije, že jo?!"
J: ,,Je mi to líto Mery..."
Mery okamžitě začala brečet. Bez rozloučení nebo něčeho položila telefon.
M: ,,Že já kráva jsem mu nadávala. Já jsem tak blbá!" říkala si Mery v duchu. ,,Proč zrovna on? Jak to řeknu Lucince? S Maxíkem budou vyrůstat bez táty." Mery brečela hodně dlouho do noci. Pořád doufala, že to byl jen nějaký blbý vtip, že jí chtěl David jen vytrestat. David na takový vtipy byl, vždycky to hnal do extrémů. Pořád se hypnotizovaně koukala na vchodové dveře a doufala, že se v nich David objeví živí a zdraví. Lucinka za pár minut vylezla.
L: ,,Mamí já nemůžu usnout."
M: ,,Pojď sem Pucíčku."
L: ,,Co říkal strejda Jirka? Kde je tatínek? Kdyz přijde?"
M: ,,Pucíčku...tatatínek nepřijde. Vyvyboural se v autě." řekla Mery a znova začala brečet.
L: ,,Ne ne, tatínek se vrátí."
M: ,,Pucíčku já vím, že je to těžký pro tebe stejně jako pro mě a pochopíš to až časem, ale tatínek se už nevrátí." řekla Mery a objala Lucinku. Ta okamžitě začala brečet taky. Brečeli a další hodinu čekaly jestli se tam opravdu David neobjeví...
Neobjevil. Mery šla i s Lucinkou do ložnice.. Mery si přitulila Lucinku k sobě. Lucinka za chvilku usnula. Mery si furt nechtěla připustit, že už tady David není. Zvedla se a šla k postýlce, kde spinkal Maxík. Mery ho hladila po bříšku a on se na ní koukal. Mery si ho vzala a šla s ním do obýváku. Nakojila ho a chvilku si ho chovala.
M: ,,Maxíčku promiň.. Budeme muset žít bez tatínka. Kdybych se s ním nepohádala, tak tu mohl pořád být." hladila ho po tvářičce. Malý se na ní koukal modrýma, velkýma očíčkama. ,,Ty jsi celej tatínek. Každej den mi ho budeš připomínat. I když mě naštval, tak ho pořád miluju a budu, stejně jako tebe prcku." pousmála se na něho Mery a začaly se jí kutálet slzy. Mery šla i s malým do ložnice, opatrně ho položila a šla si lehnout k Lucince..za pár minut vyčerpaná usíná taky.
