SebaCiel Oneshots✔

Jmelí

Jako každý jiný rok byl tohle, hned po narozeninách, Cielův nejhorší den. Štědrý den. Od chvíle, kdy mu zemřeli rodiče na svátky zanevřel a nenávidí je. I přes všechnu snahu jeho služebnictva, které každý rok výzdobí sídlo a snaží se mu připomenout, že jsou to krásné a kouzelné svátky, je nesnáší o to víc. Každý rok je to stejné, pro něj je to jen další obyčejný den práce a nudy. Ale jedno pozitivum to přece jen mělo, oba tyto dny měl ve stejném měsíci, a tak měl po celý rok klid. Nesnášel prosinec.

Čtrnáctiletý chlapec znuděně seděl ve své pracovně a lenivě okusoval pero, jež před malou chvíli protáčel v prstech. Neměl již co na práci a nevěděl, co má dělat. Vlastně skoro nic neudělal. Na práci se jednoduše vykašlal, protože se nemohl soustředit na nějakou úředničinu, když se jeho myšlenky neustále točily kolem jistého démona, jehož krásu by měli zakázat.

Frustrovaně si povzdechl a prohrábl si své modrošedé vlasy. Vstal od stolu, uklidil papíry, které byly počmárané a šel se projít po sídle. Nebo spíš zkontrolovat sluhy?

,,Každý rok jim opakuju, že nenávidím Vánoce a všechno s nimi spojené. Hlupáci,“ zavrčel si pro sebe chlapec, když procházel chodbou, kde na každém kroku byla nějaká stuha, ozdoba nebo... ,,Jmelí? Tch, jak říkám, Hlupáci.“

Zatímco se pán sídla procházel po svém domě, jeho tři sluhové, Bard, Finny a Mey Rin s úsměvy na tvářích věšeli zelené rostlinky v každých futrech dveří. Měli za to, že je to opravdu milá věc. Byli opravdu nadšeně zapálení do výzdoby. Za to Sebastian už tak nadšený nebyl, protože všechen úklid zůstane na něm. Tyhle svátky taky nějak neprožíval, možná proto, že démoni neprožívali nic. Podobně jako Ciel před chvílí, i on jen lenivě posedával v salónku a byl začten do nějaké knihy.

Jenže stejně jako jeho pán nebyl schopný pořádně vnímat děj, neboť mu v hlavě stále vířily myšlenky na chlapce s poměnkovýma očima, do kterých by se vydržel dívat staletí. Věděl, že to není správné, byl to pořád ještě kluk s nevinností, která ho činila tak neodolatelným. Démon si unaveně povzdechl a odložil knihu na stůl. Dříve se to dalo snášet, neboť Ciela viděl pouze jako další duši na jeho seznamu. Jenže za ty roky si na něj zvykl a začal ho mít i rád. Nedovedl si představit, kdyby o něj teď přišel.

Sebastian se dlouze zahleděl ven z okna. Venku hustě sněžilo, i ty vločky byly tak nevinné. Jak se tak na ně díval, dost mu připomínaly mladého pána; na povrchu chladný, ale uvnitř roztával a byl to člověk, který má také emoce. Démon potřásl hlavou a zvedl se z pohodlného gauče, věděl, že by neměl takhle přemýšlet. Navíc jak znal Ciela, ten by ho nazval perverzním démonem a satan ví, jak ještě.

Byl čas večeře, a tak se Sebastian vydal do kuchyně. Práce mu na chvíli dovolí zapomenout na něj. Soudě dle rány, následovaného výbuchem a protnuté křikem usoudil, že krocan už neexistuje a bude muset vymyslet něco jiného. Hned poté, co seřve Barda samozřejmě.

Mladý Phantomhive zaúpěl a aktivoval všemocný facepalm. Výbuch mluvil za vše. Radši se rychle otočil a šel zpátky do pokoje. Tch, packalové. Zmoženě si sedl zpátky do křesla. Otočil se k oknu a koukal na chumelenici za oknem. Venku už byla dávno tma a kvůli sněhu nešel vidět ani měsíc. Jenže jak nic nedělal, do hlavy mu zase začaly lézt myšlenky na Sebastiana. Ne, tohle není správné! Okřikl se v mysli Ciel a otočil se na stůl, kde na něj jako naschvál bafly papíry, které neudělal. ,,Sakra. Byl špatný nápad vracet se do pokoje,“ řekl si znuděně a vyšel na chodbu, nevnímaje trapnou výzdobu. Musel prostě něco dělat nebo se z toho zblázní.

Sebastian, jakmile seřval Barda za používání plamenometu v kuchyni a vůbec za jeho používání, dodělal novou večeři pro svého pána a ještě než prostřel stůl, šel zkontrolovat svého pána.

Ciel v tu dobu stál v chodbě a znechuceně si prohlížel výzdobu. ,,Můžeš jim to říkat kolikrát chceš, ale přesto tě neposlechnou. Hloupá výzdoba a naivní svátky,“ zaklel si pro sebe Ciel.

,,Pro jiné lidi to jsou svátky lásky, pohody a míru.“ Ciel málem nadskočil jak se lekl hlasu, jež se ozval těsně za ním. Otočil se a spražil Sebastiana pohledem.

,,Možná. Jenže pro mě jsou to dny jako každé jiné. Nudné,“ pronesl lenivě Ciel. Přece jen se ta tragédie stala právě v tomto měsíci a každý rok si ji připomínal. ,,Jdeme. Mám hlad,“ pronesl panovačně, aby zakryl bolest v hrudi, která ho už několik dní svírala. Sebastian kývl a šel za svým pánem.

Mlčky kráčeli nekonečnou chodbou, když se Ciel najednou zastavil. Celý rudý chytl Sebastiana za frak, a tak jej zastavil. Sebastian nechápavě zamrkal. ,,Jmelí,“ pronesl šeptem Ciel a koukal do země. Teď měl možnost. Opravdu, nad nimi viselo jmelí v celé své zelené kráse.

Sebastian se ušklíbl což Cielovi moc odvahy nedalo. ,,Tak to bychom se asi měli políbit. Co říkáte, můj pane,“ pronesl laškovně. Ciel pro něho už dlouho neznamenal jen duši. Měl Ciela víc než rád, ale doba a hlavně postavení mu neumožňovalo na něco takové byť jen pomyslet. Ale byl démon a zastával názor, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala, avšak myslel na Cielovu reputaci. Kdyby se to přeci jen rozšířilo do éteru, byly by z toho problémy světových rozměrů. 

Jenže Ciel mu to neulehčoval. Prstem zvedl chlapci hlavu. Ciel se vědomě postavil na špičky. A konečně to udělali. Spojily rty v jedny v něžném procítěném polibku. A oba v ten moment věděli, že jeden nevinný polibek jim stačit nebude.

Chudáci jen netušili, že je hned za rohem šmíruje golden trio nekňubů. Mey rin už vypotřebovala balení kapesníků, aby zastavila krvácení z nosu. Finny brečel štěstím a Bard... ten se jen blbě culil. Vždycky tušil, že se ti dva dají dohromady o štědrém dnu. Nebo prostě někdy.

,,Už nemám ani hlad,“ zašeptal Ciel a usmíval se. Za ta dlouhá léta se poprvé usmál štěstím.

👨❤👨

Challenge sa začala a tady máme první kapitolku! Kapitoly budou krátké a navazovat na sebe nebudou, a jestli ano tak to bude napsané, to se nebojte.

Některé můžou být dlouhé a některé zase příliš krátké. Bude to záviset na mém volném čase, jelikož ve škole toho mám teď opravdu hodně. A taky na nápadech, samozřejmě.

Tak se uvidíme u dalšího příběhu. Love you everyone🌈❤