SebaCiel Oneshots✔

Šerm

,,Musíte se soustředit na to, jak se pohybujete, a také na rychlost. Jedině když budete mít všechno pod úplnou kontrolou, budete moci zvítězit nad protivníkem."

Ciel znuděně stál s mečem opřeným o zem, o který se opíral a poslouchal Sebastianův výklad. Nenáviděl šerm. Lizzy byla, je a bude vždycky nejlepší, tak proč se snažit. Když už je i holka lepší než ty, tak je to k pláči. Hrabě protočil očima.

,,Neumím se soustředit na tolik věcí najednou. Nejsem ty," odsekl otráveně Ciel. Ale nakonec si povzdechl. Možná ten šerm opravdu k něčemu jednou bude. Jednou... možná... spíš ne.

,,To nepochybně. Tak pojďte, ještě patnáct minut, a potom vám už dám pokoj, bocchan," usmál se komorník a postavil se do útočné pozice. Ciel kývl a napodobil ho.

Ciel se rozběhl na démona, ale minul. Sebastian byl rychlý a kluzký jak had. Ciel věděl, že bojovat proti němu je jako házet hrách na zeď, ale pořád to byl nejlepší učitel jakého na tohle měl. Bývalý učitel byl jen budiž k ničemu, který byl úplně neschopný.

Ciel udělal několik výpadů ve snaze ho trefit, a však marně. Zase ho ten démon lehce porazil. Cielův meč se již válel metry od něho a čepel Sebastianova meče byla nebezpečně blízko jeho hrtanu. Cielův vyděšený výraz stál za to.

,,Fajn, to už snad stačí... zase jsi mě porazil a zjistil jsi, že jsem v šermu beznadějný případ jako v tanci," utrousil mladý Phantomhive a odstrčil čepel meče pryč od jeho krku. Z čela si rukávem setřel krůpěje potu, přičemž na něj dopadaly sluneční paprsky skrze okno. Démon na něho zůstal chvíli zírat. Jeho pán už nebyl to malé dítě, rostl z něho krásný mladý muž a on si tu skutečnost, že už to není dítě musel chtě nechtě připustit. Byl krásný. Jenže potom se zarazil nad tím, na co to sakra myslí.

,,Uznávám, že v tanci jste dřevo, ale v šermu jste zapálený. A i když říkáte, že vám to nejde, vidím, že vás to baví. Nebo vás spíš baví mě mrzačit?" ušklíbl se démon a kouknul na svůj roztrhnutý frak. Ciel mírně zrudnul, ale dal mu za pravdu. Bavilo ho toho démona trýznit, a jak. ,,Pro dnešek končíme."

Ciel se po těchto slovech sebral a šel do ložnice. Cestou si sundával ochrannou helmu, kterou hodil do kouta. Sedl si na postel a vložil si obličej do dlaní. Tento rok mu mělo být už šestnáct. Svatbu s Elizabeth zrušil už dávno a omluvil se jí s tím, že ji má mnohem radši jako sestru a kamarádku, než jako potenciální ženu. Dívka to vzala více než dobře, pouze si našla jiného ženicha a Ciel tak mohl volně dýchat. Pravdou však bylo to, že ho tak úplně ženy nepřitahovaly, ale tohle nesměl vědět nikdo, protože by skončil ukamenován. V lepším případě.

Přemýšlel nad tréninky šermu se Sebastianem. Vždycky, když ho trénoval, tak se ho u toho dotýkal po těle pokaždé, když mu něco vysvětloval a u toho upravoval postoj. Ciel byl vždycky nesvůj, a proto nebyl schopný soustředit se na boj. Ale i tak by Sebastiana neporazil. To věděl stoprocentně.

,,K čertu s tím," zaklel hrabě a plácl sebou do měkké postele.

* * *

Nastal nový den. Tentokrát byl Ciel odhodlaný Sebastian porazit. Bylo mu jedno, že je to prakticky nemožné. Odhodlaně kráčel chodbou k sálu, kde na něj už čekal Sebastian s meči.

Ciel se ušklíbl a meč si od něj vzal. Otočil se na komorníka s pohledem plným odhodlání a sebedůvěry. ,,Dneska tě porazím, démone."

Sebastian se jen pohrdavě zasmál. ,,Omlouvám se, pane, ale tohle jste říkal i včera a předevčírem a předpředevčírem a-" zvuk kovu ho umlčel a on se překvapeně podíval na skřížené meče.

,,Tentokrát to myslím vážně. A teď se braň!" vykřikl a udělal výpad. Další a další. Sebastian jen kroutil hlavou nad tím, s jakou vervou do toho dnes jde. Narozdíl od bezhlavě útočícího Ciela, si on každý svůj krok a útok promýšlel.

Sebastian nakonec jen znuděně odrážel jeho výpady a občas se i podíval na hodinky. Ciel měl vztek. Sebastian si z něho jednoduše utahoval.

Protože už mu docházel dech a astma začínalo dávat najevo svou existenci, se Ciel rozhodl dát do posledního výpadu všechno.

Ticho protnul zvuk kovu dopadajícího na mramor a oba nevěřícně koukali na Sebastianův meč na podlaze. Sebastian nemohl uvěřit, že ho jeho pán odzbrojil a teď výhružně stál naproti němu a meč mu mířil na hruď. Ciel zase nemohl uvěřit, že ho porazil. Sklonil meč a vítězně se usmál.

,,Porazil jsem tě! Vidíš, já to říkal," pronesl vítězně skoro až nadšeně hrabě a sklopil meč. Sebastian se jen pousmál a sebral ze země svůj meč. ,,To je karma, jak vždycky říká Soma. Měl jsi dávat pozor!"

,,Dobrá práce, mladý pane. Aspoň v něčem nejste beznadějný," neodpustil si rýpnutí démon. Ciel to ale vůbec nevnímal. Pyšnil se, že porazil démona.

,,Vyhrál jsem. Můžu mít jedno přání, když jsem vyhrál?" udělal psí oči chlapec s modrými vlasy. Sebastian nadzvedl obočí a přemýšlel jestli není jeho pán nemocný. Nejdříve neslyší urážku a teď se dožaduje povolení od sluhy?

,,Pokud vím, tak jsem taky žádná přání neměl, když jsem vás porazil," připomněl mu Sebastian s úšklebkem. Ciel protočil očima.

,,No ták, Sebastiane," zaúpěl. Ciel se cítil divně. Nevěděl, co má od něj čekat, až mu poví, co od něj chce. ,,Tak aby to bylo fér, tak potom splním já ty tvé," navrhl mu.

,,Tak dobře," připustil Sebastian, i když mu to bylo jedno. Jen si Phantomhivea dobíral. Čekal, co z jeho pána vypadne. Ciel se začal červenat a v krku se mu utvořil obrovský knedlík.

,,M-můžeš mě políbit?" špitl mladý hrabě a klopil zrak k zemi. Tváře nebraly rudý odstín a on byl v rozpacích. Věděl, že je to trapné a nedivil by se, kdyby se mu teď začal Sebastian smát. Vždyť byl muž a on taky.

Sebastian zůstal chvíli udiveně stát a přemýšlel, jestli slyšel dobře. Opravdu si začínal myslet, jestli je jeho mladý pán zdravý. Jen se musel pousmát nad stydlivostí Ciela. Trěmi kroky překonal vzdálenost mezi nimi a dlouze ho políbil. Ciel se postavil na špičky a omotal mu ruce kolem krku. Nečekal, že to udělá. Myslel si, že ho pošle někam nebo se mu vysměje.

Srdce Cielovi divoce bušilo a on už si byl stoprocentně jistý, že Sebastiana miluje. Pro nádech se od sebe odtáhli a Ciel tak mohl vidět démonův dokonalý úsměv. ,,Děkuju," zašeptal chlapec stydlivě.

,,Takže, teď ty mé přání," ušklíbl se Sebastian a rukou sjel na Cielův zadek, který zmáčkl. Ten se usmál a znovu ho políbil.

👨❤👨

Tak dnes trochu delší kapitolka. Jaký jste měli den? Já super, což se odrazilo i na tomhle, hi hi. :D