SebaCiel Oneshots✔

Ztráta paměti III. [Modern AU]

,,A ty jsi kdo?"

Tak tohle byla první slova, která Ciel za ten nekonečný měsíc slyšel od Sebastiana. Chlapec na svého přítele vyděšeně hleděl. Vstal a začal couvat.

,,C-cože?" pípl Ciel. ,,Ty... Ty nevíš, kdo jsem?" Cielovi přeskakoval hlas. Měl obavy, aby se přede všemi nesložil. Tohle bolelo.

,,Omlouvám se, ale opravdu nevím, kdo jsi. Hádám, že někdo mně blízký," odvětil Sebastian. Ten chlad a nezájem z jeho slov trhal Cielovo srdce na kusy.

,,Sebastiane, tady to je Ciel. Ciel Phantomhive," vložil se do toho Othello. ,,Ciel je tvůj snoubenec."

,,Cože!?" Sebastian zamrkal. ,,Já jsem ve vztahu s klukem? A dokonce zasnoubený? Tohle je vtip, že?" uchechtl se Sebastian.

,,Není to žádný vtip,“ řekl Othello. Po očku sledoval Ciela v pozadí. Třásl se a měl pevně zavřené oči.

,,Nejsem gay. Vždyť mám přítelkyni,“ odporoval Sebastian.

,,S Mally jste se už dávno rozešli. Zamiloval jsi se do Ciela,“ řekl Othello.

Cielovi stekla slza. ,,O-om-omlouvám se, já... Musím jít. Mám zítra zkoušky z práv a-a..." Ciel jednoduše utekl. Myslel si, že ho nemůže překvapit nic. Ale mýlil se.

* * *

Bylo už pozdě večer. V baru v centru města to žilo. Teenageři tancující na parketu, veselý DJ, milá obsluha a Ciel. Seděl u jednoho stolu spolu s Aloisem.

,,Cieli, dej to sem,“ řekl přísně Alois a pokusil se svému kamarádovi sebrat novou láhev alkoholu. Ciel se zamračil a stihl ji vypít dřív, než mohla skončit u Aloise.

,,Nesahej na to ti povidam. Rozumiš tomu?“ zamumlal Ciel a nejistě na blonďáka ukázal prstem. Pak spadl hlavou na stůl. ,,Autonehody. Každý má autonehody. Každý je zraněný... Jenom ten můj má i alzheimra,“ křikl opile.

,,Cieli, tím, že budeš chlastat nic nevyřešíš,“ řekl Alois.

,,No a co? Ono už se to nějak vyřeší samo.“

,,Nevyřeší. Cieli, měli jste se brát. Víš, co se říká u oltáře?“

,,Až do smrti. Smrt přišla,“ uchechtl se Ciel.

,,V nemoci i ve zdraví. Cieli, musíš tomu pomoct.“

,,A k čemu. Tys neviděl jak se tvářil, když mu Othello řekl, že je se mnou zasnoubený. Vzpomněl si na svoji bejvalku. Na tu svini. Byla to zlatokopka! Na ni si vzpomněl. Ke mně cítil odpor. To nemá řešení.“ Ciel naštvaně bouchl do stolu, přičemž vylil sklenky. ,,Navíc proč se mám snažit já? On nejeví zájem. Nechce mě poznat.“ Vypil láhev na ex.

,,Přestaň pít. Měl bys za ním chodit a pokusit se mu pomoct, aby si vzpomněl. Ne sedět každý den v baru,“ řekl naštvaně Alois. Vstal a jeho vytáhl do stoje taky. ,,Jdeme domů.“

,,Já jsem doma tady. Rozumiš tomu, ty blonďatej potrate,“ zamumlal Ciel. Vypadl Aloisovi s rukou a skončil na zemi, kde pravděpodobně usnul. Alois si povzdechl.

Jako správný kamarád dostal Ciela domů. Rodina se dost divila. Tohle se opakovalo už šestkrát. Jenže Ciel se nedal uhlídat. Nedalo se s ním mluvit. Nikdo se mu ale nedivil.

* * *

Ciel seděl na zahradě. Učil se na další zkoušky. Zanedlouho ho čekaly ty závěrečné. Šla mu z toho hlava kolem.

,,Ahoj.“ Ciel ztuhl. Tolik se bránil touze se otočit. Ten sametový hlas neslyšel tak dlouho. Nakonec se svou myslí prohrál a otočil se. Sebastian se na chlapce usmíval. Ciel zamrkal a odložil zápisky. ,,Můžu?“ kývl směrem k volné židli.