SebaCiel Oneshots✔

Na jeden den sluhou

,,Jdeš pozdě," řekl mladý Phantomhive svému démonnímu komorníkovi, když vešel do pracovny. Sebastian na stůl položil talíř se sladkostí a lehce se uklonil.

,,Omlouvám se, v kuchyni byly menší... komplikace," řekl Sebastian. Postavil se normálně a počkal na nějaké rozkazy.

,,Ach tak. Bard zase podpálil kuchyni?" zeptal se znuděně Ciel.

,,Ne. Tentokrát Mey rin nezastavila vodu a vytopila kuchyni. Budete si ještě něco přát?" optal se démon. Ciel se zamyslel.

Upřímně, nad tímhle přemýšlel už hodně dlouho a chtěl to vyzkoušet. Sebastian v tom měl už praxi, ale on vůbec. Pousmál se a složil si ruce pod bradu.

,,Něco by tu bylo," odvětil chlapec a vstal.

,,Ano?"

,,Chtěl bych si zkusit tvou roli," řekl Ciel s očima, podobným těm dětským, když koukají na nějakou úžasnou hračku. Sebastian zamrkal a uvažoval, jestli slyšel opravdu dobře. Ale Ciel čekal. Něco odpovědět musel.

,,Ehm....jak si přejete, ale co to znamená pro mě?" zkusil Sebastian. Doufal, že to nebude nic hrozného.

,,Jednoduše budu na jeden den sloužit já tobě," usmál se pobaveně Ciel. Teď už opravdu myslel, že se ten jeho pán zbláznil.

,,Tak... dobře, bocchan," pousmál se démon. Už si spřádal plány, jak chlapce pořádně podusit.

,,Ne-e, Cieli. Teď mi můžeš tykat. Začínáme teď," řekl mladík.

,,Fajn. Chci kafe. Ať jsi za pět minut zpátky," ušklíbl se Sebastian. Posadil se do Cielova křesla, hodil si nohu přes nohu a až děsivě se na chlapce zazubil. Ciel zamrkal. Ale s poklonou, přičemž málem zakopl odešel.

Bylo opravdu zvláštní slyšet Sebastiana tykat mu. A ten potěšený úsměv, když mu dával rozkaz. Na ten nezapomene. Ale pro sebe se usmál. Nevadilo mu to tak moc, jak si myslel. Hlavně věděl, že tenhle den bude hodně zajímavý, protože Sebastian dokázal všechno rozveselit. To na něm měl tolik rád. Rád?

V kuchyni byli velmi překvapení, když uviděli Ciela. Tam dole se totiž moc často neobjevoval. A tím více je dostalo, když se jich ptal, kde je káva a že ji musí připravit Sebastianovi.

,,Mladý pane, děje se něco?" zeptal se Bard chlapce. Ciel se otočil od konvice a pousmál se. Bard nechápal jeho chování. Tenhle kluk se neusmíval.

,,Ne. Jen jsme si se Sebastianem vyměnili role. Mimochodem, i vy mi můžete teď tykat. Ale jenom pro dnešek," zvedl výhružně prst Ciel.

Bard nakonec trhnul rameny a s úsměvem Cielovi vysvětlil, kde se co nachází a pomohl mu s přípravou kavy. Ciel byl opravdu vděčný za pomoc, protože málem podpálil kuchyni on sám, když mu spadla sirka, jak se lekl plamenu.

Ale nebyla to taková zábava, jak si Ciel myslel. Sebastian si to vyloženě užíval. To bylo samé; Cieli, pojď sem. Ciel, jdeš pozdě. Kde je to kafe? Cieli, ke mně!

Hlava mu z toho šla kolem a uvažoval, jestli je i on takový na něho. Dám mu volno, jak tohle skončí.

* * *

,,Cieli!" sídlem se ozval démonův křik. Ciel poslušně naklusal do Sebastianovy pracovny a uklonil se. Sebastian nadzvedl obočí, když viděl svého pána od popela, potrhaný oblek a s rozcuchanými vlasy. ,,Cieli?"

,,Nechte... mě, popadnout dech," špitl Ciel. Už teď nechápal, jak tohle mohl Sebastian zvládat tak snadno.

Nejenže Sebastian mu nedal chvíli volna, ale ještě měl místo něho na krku ty tři. To byla kapitola sama o sobě. Kuchyň bouchla za tenhle den už podruhé, a proto vypadal, tak jak vypadal. Navíc už byl slušně unavený. Toho si všiml i Sebastian. Možná mu skutečně dal moc zabrat, ale ten pohled na něho byl k nezaplacení.

,,Co se stalo?" zeptal se Sebastian.

,,Bouchla kuchyně. Už podruhé. Copak potřebujete?" vrátil se zpět ke své roli. Sebastian vydechl. Vstal a přišel k chlapci. Klekl si a ubrouskem mu očistil tvář, opucoval oblek a pročísl vlasy. Popel mu neslušel. ,,Co to-"

,,Mlč," zarazil ho hned Sebastian. Postavil se, šel k křeslu za stolem a podíval se na Ciela. ,,Jo, mám pro tebe jistý rozkaz. Pravidla jsme si dali a ty musíš poslechnout."

Ciel polkl. Ale vzpřímil se. ,,A to je?" optal se.

,,Polib mě," pravil Sebastian a ušklíbl se.

,,Cože!?" vyjekl Ciel. Ale ta představa ho spíše vzrušila než rozrušila. Tváře mu zrudly a on udělal pár kroků k němu. Avšak, popadl ho strach, ale než stihl utéct, Sebastian si ho stáhl na klín.

Ciel se mu zahleděl do očí a váhavě se otřel o jeho rty. Můj satane.

👨❤👨

Tak, týden úspěšně za námi. Známky uzavřené a já nešťastná... no nic, užívejte víkendu. :3