SebaCiel Oneshots✔

Nemoc

Sebastiane... kde jsi? Zachraň mě... Potřebuju tě...

Ciel byl schoulený do klubíčka na zemi velkého mrazáku. Nový případ se krapet zvrtl a Ciel skončil v mrazáku. Rty téměř modré, bledá pleť. Od úst mu šel při každém výdechu oblak páry a on si mnul své zmrzlé ruce. Na sobě měl obyčejné podzimní oblečení a v mrazáku bylo něco přes mínus deset stupňů. Věděl, že už dlouho nevydrží a umrzne. Nechápal, proč ho ještě Sebastian nenašel.

Jenže Sebastian měl plné ruce práce s najatými lidmi. Bylo jich jak much. On sám vypadal jako bezdomovec. Potrhaný oblek, rozcuchané vlasy a krev. Nehledě na to, že to byli lidi, tak byli opravdu silní. Sebastiana zabít nemohli, ale bylo náročné je vůbec zpozorovat, kde zrovna jsou.

A pak tu byla ta druhá část. Najít Ciela.

,,Hej, jestli si nepospíšíš, tvůj kluk se nedožije svítání," křikl na démona jeden z mužů. Sebastian zabil dalšího a otočil se na něj.

Ale pak to sám pocítil. Kontrakt slábnul. Sebastian v tu chvíli ztratil veškerou příčetnost. Oči mu změnily barvu na fialovou a už tam nestál muž, ale nehmotný přízrak. Muži okolo nestihli ani mrknout a už leželi mrtví na zemi.

Ihned se vydal hledat svého pána. Zastavil se u obrovských ocelových dveří. Cítil to. Byl tam. Jedním kopem dveře rozbil. Pohled mu padl na chlapce na zemi. Proboha.

,,Bocchan, vnímáte mě?" lehce s ním zatřásl. Chlapec pootevřel oči. Ulevilo se obou. Ciel když viděl Sebastiana u sebe a démon, že jeho pán stále žije.

Sundal si frak a zabalil do něj Ciela. V náručí s ním opustil doupě. Ciel se tiskl na jeho hruď a chvěl se. Sebastian se ještě nikdy necítil tak mizerně. Měl si svou duši hlídat lépe.

V sídle uložil chlapce do postele a zatopil v krbu. Ciel, i když už mu taková zima nebyla, se pořád chvěl.

,,Kde jsi byl?" zasípal Ciel, když mu Sebastian podával horký čaj. Sebastian si povzdechl.

,,Měl jsem menší problémy. Omlouvám se, bocchan," řekl provinile démon. Ciel si toho všiml. Sebastian své omluvy většinou nemyslel upřímně, ale tahle byla jiná.

Chlapec ucítil v hrudi příjemný pocit. A vlastně mu nic nevyčítal. Byl hlavně rád, že je teď tady. ,,Já se nezlobím. Už je to v pořádku. Ale pořád mi je zima," sykl Ciel a více se zabalil do peřiny.

,,Mluvil jsem v doktorem. Za chvíli je tady a prohlédne si vás. Ale jistě jste nemocný. Máte horečku," řekl Sebastian. Ciel přikývl. Vlastně už bylo ráno. Trvalo to tak dlouho. ,,Omlouvám se za mou otázku, ale jak jste se vůbec dostal do toho mrazáku?"

,,Upřímně... ani nevím. Bylo to tak rychle. A- kam jdeš? Nikam nechoď!" vyhrkl Ciel, když se Sebastian otočil. Démon se jen usmál.

,,Jen jsem chtěl přidat dříví do ohně," vysvětlil. Pro Ciela to ale bylo moc daleko. Chtěl ho u sebe.

,,Kašli na to. S-Sebastiane?" špitl mladý Phantomhive.

,,Ano?"

,,M-můžeš mě obejmout?" zašeptal Ciel. Tváře mu zrudly a on odvrátil obličej do strany.

Sebastian na chvíli zůstal zaraženě stát a jen koukal na svého pána. Ale potom se usmál. Přišel k chlapci a schoval ho ve svém náručí. Ciel se usmál. Tohle potřeboval.

* * *

,,Hrabě má chřipku. Zima z mrazáku to jen urychlila. Ať je v teple, ale kdyby měl návaly zimy, vzít ho pod vlažnou vodu. Zní to divně, ale věřte mi, opravdu to pomáhá. Asi se bude bránit, ale vy si proradíte," usmál se doktor na Sebastiana. Ten kývl. ,,Dal jsem mu lék na horečku a teď spí. Všechno důležité jsem vám myslím řekl. Kdyby se to zhoršilo, okamžitě zavolat."

Sebastian kývl. Doktor odešel a Sebastian šel do kuchyně. Vývar je dokonalý na chřipku. Jen doufal, že nebude muset dávat kuchyni do pořádku.

,,Vy tři," křikl po služebnictvu Sebastian. Všichni tři ihned vstali a napřímili se. ,,Mladý pán je nemocný. Ocenil bych klid. Už jen kvůli němu. Finny, žádné rány. Barde, žádný plamenomet a Mey rin, snaž se nic nerozbít."

,,Spolehni se!" vykřikli všichni. Sebastian protočil očima a dal si prst ke rtům na náznak ticha. Oni se jen provinile zazubili.

Sebastian je vyhodil z kuchyně, aby tam měl klid. Už dávno pro něj Ciel neznamenal jenom duši. Možná proto dostal takový strach, když ucítil kontrak slábnout. Opřel se rukama o linku a zavřel oči. Neměl by takhle přemýšlet.

Dodělal polévku pro Ciela a šel mu to odnést. Když však vešel do pokoje, chlapec už nespal. Seděl na posteli, zabalený do peřiny a klepal se. Položil polévku na stůl.

,,Sebastiane! Co to děláš? Okamžitě mi to vrať!" vykřikl Ciel, když mu Sebastian sebral peřinu. Démon na to nijak nereagoval, vzal chlapce do náruče a šel s ním do koupelny. Věděl, že bude jednodušší mu asi neříct, co musí udělat. Ciel vyváděl už tak dost.

V koupelně ho postavil na zem a šel pustit vodu. Ciel se na něho vyděšeně podíval.

,,To snad nemyslíš vážně!? Ne, ne, ta voda je studená. Je mi zima," křičel Ciel a u toho různě máchal rukama.

,,Věřte mi. Pomůže vám to," usmál se Sebastian. Ze stropu sprchy už tekla studená voda a Ciel se na to jenom s hrůzou díval. Nejenže teď mrznul, ale tohle se mu vůbec nelíbilo. Když se pro něj chtěl Sebastian natáhnout a chytit ho, chlapec uhnul.

Sebastian si povzdechl. Za co? Sevřel Ciela v náručí, nemohl tak protestovat a i s ním vlezl pod vlažnou vodu. Ciel vyjekl a přitiskl se ke svému komorníkovi. Ten ho hladil po pažích. Tekla na ně vlažná voda, ale Ciel dočista zapoměl na nějakou zimu. Už nechtěl odtud.

Ciel pomalu zvedal hlavu a koukl na Sebastiana. Kousl se do rtu. Sebastianova košile už stihla úplně zprůhlednět, mokré vlasy měl v obličeji a mokré oblečení dokonale kopírovalo jeho vypracovanou postavu.

Jen si hleděli do očí. Sebastian ho hladil a rukou mu odhrnul vlasy z čela. Ciel rudnul, ale už ne z horečky. Ciel sevřel v ruce Sebastianovu košili, dech mu zhrubnul a srdce se rozbušilo oboum.

Váhavě spojili rty v jedny, v něžném polibku. Sebastian udělal první váhavý pohyb, který mu byl opětován. Ciel pootevřel rty a nechal Sebastiana prozkoumávat jeho ústa. Z nevinného polibku se stala vášnivá hra jazyků, pobídnutá touhou.

Ale najednou se Sebastian odtáhl a povzdechl si. ,,Bocchan, tohle nemůžeme," řekl tiše. Zlomení v jeho hlase bylo až moc slyšitelné a bylo očividné, že po Cielovi prahne. Ne po duši. Po něm.

,,My můžeme všechno, Sebastiane. Ty, můžeš všechno."

Polibek.