SebaCiel Oneshots✔

Konec nebo začátek?

Sebastian urovnával knihy na policích a zároveň vyhazoval ty zničené nebo ty, které už mladý pán nechtěl.

Ciel si nervózně pohrával s těžítkem na papíry. Poslední případ, na kterém pracovali skončil a taktéž to byl úplně ten poslední. Nevěděl, jestli si toho byl Sebastian vědom, ale on byl určitě. Kontrakt skončil. Sebastian zabil lidi, kteří měli na svědomí požár a taky jeho únos. Jen... měl zvláštní pocit. Ne, smrti se nebál, ale měl na srdci dvě slova, která se bál říct nahlas.

,,Sebastiane?" prolomil ticho šlechtic. Sebastian přestal v činnosti a jen se otočil na chlapce za stolem.

,,Ano, bocchan?" optal se, čekaje nějaký rozkaz. Jenže Ciel solidní chvíli jenom mlčel. Sebastian tázavě nadzvedl obočí. Ciel ale jen přemýšlel, jak mu to říct. Ježíš, prostě to řekni. Celou dobu se přece těšil na tuto chvíli, až má duše bude jeho, okřikl se v duchu chlapec.

,,Smlouva je u konce," pronesl tiše a věnoval svému sluhovi utrápený pohled. ,,Má duše je tvá, Sebastiane. Vezmi si ji," pobídl ho a vstal.

Sebastian nenacházel slova. To už je opravdu konec? Opravdu splnili úkol? Vždycky chtěl Cielovu duši, ale teď když k tomu došlo, nebyl ti jist, že ji opravdu chce. Pravda byla taková, že ho zabít nechtěl. Chlapec si za ta léta získal jeho černé srdce. Doufal, že to jeho pánovi nedojde. Nevadilo by mu sloužit navždy.

,,Vskutku to tak je, bocchan. Bojíte se smrti?" zeptal se s mírným úsměvem na rtech, aby zakryl tu nejistotu. Ostatně jako vždycky. Úsměvem jen schovával svoje pravé pocity.

Ciel zavrtěl hlavou v nesouhlas.

,,Ne. Jen, mohl bych mít jedno poslední přání?" zeptal se stydlivě Ciel. Sebastian kývl. Chlapec s odvráceným pohledem a rudými tvářemi se chvíli odhodlával než vyslovil onu prosbu. ,,Já... chci vědět jaké to je se s někým... no, milovat. Nechci umřít jako panic," uchechtl se Ciel.

Sebastian zamrkal. Chvíli uvažoval, jestli dobře slyšel. Ale Ciel mu pohledem přímo říkal, vem si mě. Ve skutečnosti po tomhle Sebastian toužil už takovou dobu. A Ciel si o to teď dokonce sám říkal. Chvíli ale přemýšlel, protože nechtěl chlapci ublížit. Možná mu bylo už sedmnáct a mohl, ale pořád to byl ještě kluk. A sakra hezký kluk.

,,Prosím. Pro tebe to nebude nic znamenat a já aspoň umřu s vědomím, že jsem vyzkoušel všechno. Snad," ušklíbl se mladý Phantomhive. Z nějakého důvodu se ta slova démonovi nelíbila. Ciel pro něho znamenal více než cokoli na tomhle prohnilém světě.

Sebastian přišel k Cielovi, chytil jeho tváře do dlaní a spojil jejich rty v jedny. Ciel nechal víčka klesnout a omotal mu ruce kolem krku. Sebastian ho objal kolem pasu a jemně chlapce kousl do rtu, čímž si získal přístup do jeho úst. Ciel se snažil nebýt úplné dřevo. O tomhle přece jen něco málo četl v románech. Jenže teorie od praxe se velmi lišila.

Jejich jazyky se o sebe váhavě otřely. Z nevinného polibku se stalo vášnivé líbání plné citu a touhy. Sebastian donutil Ciela lehnout si. Na chvilku se od něho odtáhl, aby si mohl sundat frak a košili. Ciel rudnul z pohledu na jeho svalnatou hruď. Skousl si ret a jen démona pozoroval.

Znovu Ciela políbil a rty se přesunul na krk. Ciel zaklonil hlavu a nechal se kousat. Bylo mu jedno, jak moc fialový krk bude mít. Pro něj to byly poslední okamžiky života, které si chtěl náležitě vychutnat.

Sebastian mu sundal košili, aby měl přístup i k hrudi. Ciel slastně vydechl, když ho Sebastian jemně kousl do bradavky. Prvotní nervozitu nahradila jen touha po Sebastianových dotecích. Potřeboval ho. Chtěl ho.