SebaCiel Oneshots✔

Ztráta paměti I. [Modern AU]

,,Sebastiane... Já nemám slov,“ šeptal Ciel. Hlas se mu radostí chvěl a oči se pomalu zaplňovaly slzami štěstí. Rozdýchával těch pár slov, které mu Sebastian právě řekl. ,,A-ano! Jasně, že si tě vezmu!“ vypískl a skočil mu okolo krku.

Sebastian chlapce objal. Aby to nebylo úplné klišé, místo prstenu s diamantem mu nasadil náramek, na němž krom malých modrých safírů byla stříbrná destička, kde byly vyryté jejich iniciály. Ciel nemohl mít větší radost.

,,Jsme spolu už takovou dobu. Musel jsem to posunout dál. Měli bychom zajet za tvými rodiči. Přece jen bych je o tvou ruku měl požádat,“ usmál se Sebastian. Ciel s úsměvem přikývl.

Ciel Sebastiana miloval. Byl to slušňák s duší rebela. Vždycky věděl, co je správné a v každé situaci uměl zachovat chladnou hlavu. Cielovi rodiče ho měli rádi. Nebál se, že by svatbu nedovolili.

,,Pojedeme hned?“ zajímal se Ciel. Sebastian trhl rameny.

,,Jestli chceš?“ usmál se.

,,Chci být tvůj co nejdříve,“ řekl nesměle Ciel. Sebastian ho vzal kolem ramen a spolu se rozešli k autu.

,,Ty můj ale už dávno jsi.“

V tichu jeli k Cielovým rodičům. Ciel se koukal z okna s usmíval se. Jeho kamarádi si ještě včera v práci dělali z Ciela srandu, že kdy konečně dostane Sebastiana do chomoutu a dnes už to byla realita. Až jim to řekne, budou se smát.

,,Co se ti honí hlavou?“ zeptal se pobaveně Sebastian. Ciel se culil.

,,Nic zajímavého,“ odvětil. Otočil se k Sebastianovi a opřel se o jeho rameno. Sebastian ho jednou rukou objal, ale pořád dával pozor na cestu. ,,Soma si mě včera dobíral. Že s tímhle tempem budeme staří dědci a svatba bude pasé,“ zasmál se Ciel.

,,Hlavně, že on s Angim už manželé jsou, že?“ uchechtl se ironicky.

,,No že jo,“ dodal Ciel. Ciel si položil bradu na jeho hruď a upřel na něj své modré kukadla. Sebastian nadzvedl jedno obočí a čekal, co toho kluka zas napadlo. ,,Sebastiane?“

,,Ano?“ odvětil zaujatě a zároveň nervózně. Ciel byl schopen všeho.

,,Kolik bys chtěl mít dětí?“ vypadlo z něho. Sebastian zamrkal. Tuto otázku čekal snad jako poslední a proto ho docela zaskočila.

,,Co?“ dostal ze sebe.

,,No, děti. Víš, já bych chtěl. Aspoň dvě. Kluka a holku,“ zamyslel se Ciel. Sebastian se musel usmát. ,,Chlapec by se jmenova Sam. S, jako Sebastian. A holčička Claire.“ Zasnil se.

,,Teď se teprve budeme brát. Kam spěcháš? Jsme na začátku. Jako kdyby se mělo něco stát,“ zasmál se. Ciel kývl. Opravdu nebylo kam spěchat. Sedl si zase zpátky na sedadlo a koukal z okna.

,,Jo. Život nám nekončí. Není kam spěchat.“ Ciel se podíval na svého snoubence a usmál se.

Sebastian na malou chvíli spustil oči z cesty. Navíc jeli přes opuštěnou cestu kolem háje. Jen Ciela pohladil po tváři. Ale i v takových končinách jsou vedlejší cesty. Právě po jedné takové jelo nákladní auto a narazilo přímo do boku jejich auta. Rána otřásla celým autem. Okna se roztříštily. Cielův pás se utrhl a on vypadl na cestu mezi střepy.

Pak už bylo jen černo. Tma. A nepříjemný pisklavý zvuk způsobený nárazem.

👨❤👨

Hej hej, po delší době vícedílovka!