Máš rád/a yaoi, Kuroshitsuji, anebo ship Sebastian x Ciel?
Nebo hlavní roli hraje tvoje zvědavost, co je tohle za blbost?
Tak neváhej a pojď se mnou do mého světa, kde se SebaCiel stává skutečností!...
...
...Ne, dělám si srandu. Je to jen můj trap...
Slunce provitalo mezi listy stromů a tvořilo paprsky dopadající na zem. Ciel se procházel po lese. Tenhle den byl stvořen na procházku. Sebastiana nechal doma, protože se zase pohádali. Sebastian mu zakázal čokoládu. Prý po ní blbne. Ciel se samozřejmě urazil.
,,Démon jeden. Umím si ji udělat sám," zamrmlal si pro sebe Ciel. Pak si ale uvědomil jednu věc; Sebastian mu zabavil všechny potřebné věci k přípravě čokolády. Povzdechl si. Raději si užíval procházku.
Sebastian ale byl démon vymaštěná. Netuším, jestli to je urážka nebo pochvala. On totiž toho svého kluka sledoval. Jednak proto, že byl v jednom kuse v průšvihu a jednak proto, že pohled na rozzlobeného Ciela byl rozkošný. Sebastian si pak taky uvědomil jednu věc. Po čokoládě sice byl docela, dobře, dost mimo, ale pak byl neuvěřitelně sladký. Přeberte si to, jak chcete.
Schovával se jako správný stalker za křovím a pobaveně toho kluka poslouchal. Zabavení věcí na čokoládu ho zřejmě žralo.
Ciel zaslechl zvuk. Prasknout větvičku nebo něco podobného. Prudce se otočil a v jeho pohledu bylo zděšení. Popadl první věc, která mu přišla pod ruku. To byl velký klacek. Jako opravdu velký a tlustý. Pevně ho sevřel a pomalu šel prozkoumat okolí. Hlavou se mu honily myšlenky na nějaké divoké zvíře. Tady v končině světa existuje spousta potvor.
Sebastian se ve svém úkrytu jen stěží držel, aby se nerozesmál. Ciel byl opravdu trubka. Rozhodl se si z něj udělat ještě větší srandu. Vylezl zpoza křaku a šel za ním. Samozřejmě zezadu, aby si ho Ciel nevšiml. Jenže nečekal, že se Ciel otočí a přetáhne ho kládou přes hlavu. Sebastian skončil na zemi a Ciel zpracovával data.
,,Ježíšmarjá!" vykřikl Ciel a klekl si k němu. Byl si opravdu vědom, že mu dal fakt ránu. Sebastian neotevíral oči. Ciel začal panikařit. Vyskočil na nohy a začal zběsile pochodovat sem a tam. ,,Co jsem to udělal? Ublížil jsem mu. Žije vůbec?" zamyslel se a koukl na něho. Poté začal znovu panikařit a pobíhat na místě.
Sebastian pootevřel oko a pobaveně zvedl koutek. Když se na něho Ciel znovu podíval, oko zase rychle zavřel.
,,Cieli, ty pako obecné, zabil sis kluka," mluvil sám pro sebe. Zastavil se a začal to rozdýchávat. Ale pak si toho všiml. Ten bastrad ho celou dobu sledoval. ,,Sebastiane!" vykřikl.
,,Nezabil sis kluka. Uklidni se, nic to není," zasmál se Sebastian a posadil se. Ciel k němu přiskočil a objal ho. Sebastian čekal spíš pohlavek, ale tohle bylo lepší.
,,Omlouvám se, myslel jsem, že jsi nějaký vlk," uchechtl se Ciel. Sebastian zamrkal.
,,Tak to díky pěkně," řekl dotčeně Sebastian. Vzhledem k jeho nenávisti ke všemu, psům podobnému. Promnul si hlavu a vstal. Ciel se ale taky cítil dotčeně. Sebastian ho zase napálil.
,,To bylo za tu čokoládu," dodal ještě Ciel. Sebastian protočil očima.
,,Nedáš pokoj, že?"
👨❤👨
To je karma Sebastiane! Nemáš ho stalkovat.
Heh, po sto letech jsem malovala. Vypadá to asi nějak takto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Musela jsem to sem dát, abyste se taky zasmáli. XD Měli jsme v estetice zdeformovat Monu Lisu, no a takhle to dopadlo. Neumím s temperama. Jinak malování a kreslení není to samé. Jen tak pro zajímavost. Jop, ty nohy jsou moje. XD
