SebaCiel Oneshots✔

Bouřka

Od rána bylo venku hnusně, nebe se vztekalo a kapky deště naléhavě bubnovaly do střechy Phantomhivského sídla. Mladý Phantomhive znuděně seděl za stolem se svým typickým výrazem naprostého nezájmu a dělal úředničinu, kterou miloval.

Každý den to samé. Hrabě si frustrovaně povzdechl a prohrábl si své modrošedé vlasy. Nesnášel tenhle stereotyp. Ale nic jiného mu nezbývalo. Avšak věděl, že když zvládne danou porci práce, bude mít po zbytek dne klid. No, pokud se nepočítá výuka houslí nebo něčeho jiného. Například tance.

Místností rezonovalo ťukání na dubové, mohutné dveře. Ciel jen nezaujatě houkl na osobu, že může vstoupit. Do pracovny vešel jeho démonický komorník se svým typickým úšklebkem na rtech. Ciel zaúpěl a vstal.

,,Můj pane, je tady vaše učitelka tance. Je nezdvořilé ji nechat dlouho čekat,“ pronesl profesionálně Sebastian. Utrpení svého pána si vyloženě užíval, neboť působil tak roztomile, když byl naštvaný. Choval se jako dospělý muž, ale pořád to byl ještě chlapec, který však kouzlo dětství nikdy nepoznal.

,,Vždyť už jdu,“ utrousil a jen kolem svého sluhy prošel. Sebastian si všiml, že dnes je více nevrlejší než obvykle. To bude velmi příjemná hodina, pomyslel si démon a vydal se za svým mladým pánem. Upřímně litoval té dámy, jež ho učí.

* * *

,,Ne, ne, ne, Cieli! Musíš do toho dát srdce, vžít se do role dokonalého gentlemana. Zkus to znovu,“ opakovala už, pro Ciela, po sté učitelka. Cielovi pomalu docházely nervy. Nenáviděl tanec.

,,Neumím to a ani to umět nebudu. Je to ztráta času. Vašeho i mojeho. Jděte domů, slečno.“ S tím nezdvořile odešel a nechal tam zmatenou ženu stát. Ciel chtěl jít akorát do horké vany a spát. Dnes toho měl nad hlavu.

Sebastian svému pánovi připravil koupel a nechal ho tam o samotě, jako vždycky. Ciel se opřel o kraj vany a zavřel na chvíli oči. Všechen stres se za ta léta nahromadil a on se cítil zatížen. Horká voda mu dělala dobře. Napjaté svaly se uvolňovaly a on spokojeně vydechl.

Nechal pak Sebastiana vysušit ho a obléct. Konečně si mohl jít lehnout a zapomenout na všechno. Spokojeně se zavrtal do peřiny a do chvíle byl jako mrtvý. Sebastian se na svého mladého pána chvíli díval. Byl roztomilý, když spal. A vůbec byl roztomilý, i když nespal.

Byla už hluboká noc a déšť stále neustával. Najednou se ozvala obrovská rána, která donutila Ciela vzbudit se. Vyděšeně se rozhlédl kolem, ale nic neviděl. Potom mu to došlo... bouřka. Nikdy se bouřek nebál, ale jeho divoké představy dělaly svoje.

Vstal a šel pryč z pokoje. V sídle už všichni spali a byl tu děsivý klid. Ciel měl namířeno konkrétně do přízemí za jistým démonem. Hruď se mu bolestně svírala a on se najednou cítil divně. Ale už bylo pozdě, byl u dveří.

Byl sice pánem sídla, ale přesto slušně zaklepal a počkal na vyzvání. Toho se mu taky po chvíli dostalo. Ciel tedy s červenými tvářemi vešel. Sebastian byl mírně zaskočen jeho návštěvou, ale potom se usmál.

,,Jakto, že mladý pán v tuhle hodinu nespí,“ zeptal se jej s nehraným zájmem démon. Cielovi chvilku trvalo než se zmohl na odpověď. Uchvátil ho Sebastianův vzhled. Nikdy ho bez obleku neviděl. Měl na sobě jen košili a obyčejné kalhoty. Vlasy měl mírně rozcuchané, v ruce měl knihu a vypadal prostě božsky. Skousl si tedy ret a jen váhavě začal.

,,No... nemůžu spát, kvůli bouřky. Um... mohl... mohl bych být u tebe. Jen dnes,“ špitl a jen muchlal lem vrchního dílu pyžama. Sebastian bez váhání udělal místo na polovině jeho postele a poklepal na místo vedle sebe. Ciel se váhavě rozešel k posteli a lehl si čelem k němu.

Sebastian zhasl lampičku a taky si lehl. Většinou nespí, ale nechtěl ho něčím vzbudit. Navíc spánek mu neuškodí. Ciel se zavřenýma očima se posunul blíž k Sebastianovi a stulil se mu do náruče jako kotě. Sebastian mírně zalapal po dechu a uvažoval jestli se jen někde nepraštil do hlavy a nezdá se mu to. Anebo jestli mu někdo nevyměnil pána.

,,Prosím... obejmi mě,“ zašeptal stydlivě hrabě. Sebastian si ho přitáhla víc do objetí a konečky prstů mu přejížděl po zádech.

,,Ukazujete mi svou slabost,“ prolomil ticho Sebastian.

,,Je to jen jednoduchý rozkaz... a... mám tě rád, Sebastiane,“ zašeptal a po té upadl do hlubokého spánku.

👨❤👨

UwU Jak já je miluju. No nejsou sladcí?😍