SebaCiel Oneshots✔

Opilý Ciel

,,Život je na prd,“ zamumlal teprve osmnáctiletý chlapec, svému nejlepšímu příteli Aloisovi. Blonďák vedle něj se napil piva a poplácal Ciela po zádech.

,,Na to jsi přišel brzo, kamaráde,“ uchechtne se podnapile blonďák. Ciel vypil poslední zbytek piva na ex a s třísknutím položil půllitr. Toť osmnácté narozeniny Ciela Phantomhivea. V nějakém baru v londýně, s pive a pár jeho přáteli.

,,To je život. Měl bych už jít. Sebastian mě zas bude poučovat, že tohle chování není vhodné šlechtice,“ pronesl opile Ciel a chystal se zvednout. Málem sebou švihl o zem a Aloise málem stáhl sebou, jak se snažil udržet na nohách. Nejistým krokem se vydal z hospody domů.

Cestou se snažil trochu vystřízlivět, ale v sobě toho měl opravdu hodně. Doplazil se do sídla a co nejtiššeji se snažil dostat do svého pokoje. Netušil, kde se Sebastian zrovna nachází a doufal, že ho v tomhle potupném stavu neuvidí. Už jen kvůli tomu, že by si uříznul opravdu velkou ostudu. Na hlavě měl hnízdo a předtím upravené oblečení bylo teď zmuchlané. Jeho vzhled měl k hraběti daleko. Spíš se podobal nějakému londýnskému bezdomovci.

Otevřel dveře do pokoje, kde byla naprostá tma. Oddechl si. Jenže, když se z ničeho nic rozsvítilo a na židli u stolu seděl Sebastian se založenýma rukama a neutrálním výrazem, Ciel myslel, že ho raní mrtvice.

,,Víte kolik je hodin, mladý pane?“ otázka byla spíš míněná jako kárání. Ciel v duchu zaklel a jakoby rázem všechen alkohol z jeho organismu vymizel.

,,Já vím, že je pozdě. Kluci mě nechtěli pustit,“ řekl tiše Ciel. Snažil se to svést na své přátele, ale marně. Sebastian se nenechal oblbnout. Vstal a přišel ke svému pánovi.

,,Víte jaká by to byla ostuda, kdyby vás někdo z lidí poznal a viděl by vás v takovémto stavu? Chápu, že osmnácté narozeniny jsou jednou za život, ale měl jste se trochu kontrolovat.“

,,Vždyť já vím, ale jak jsi řekl, osmnáctiny jsou jednou za život,“ použil jeho vlastní slova. Sebastian si povzdechl a sundal mu kabát. Ciel se nechal vysvlékat jako kdysi, protože nebyl schopen dělat nic. Měl co dělat, aby se udržel na nohou.

,,Raději běžte spát,“ řekl chladně Sebastian a sundával mu košili a druhou na spaní držel v ruce. Ciel stál se sklopenou hlavou a jen čekal, až ho převleče. Bylo to už celkem dlouho, co ho Sebastian neoblékal. Začínalo mu to být trapné, když dovršil patnácti, ale dnes to bylo výjimečně.

Pomalu zvedl pohled a na chvíli se setkal s krvavě rudýma očima démona, ten se však hned díval na knoflíky. Možná to dělalo to množství alkoholu v jeho krvi... nebo taky ne, ale najednou ho pohltila jakási touha. Zkusit něco nové. Chytl svého komorníka za kravatu, postavil se na špičky a spojil jejich rty.

Sebastian měl doširoka otevřené oči a byl slušně paralyzován. Chtěl se od něho odtáhnout, ale mladší chlapec mu to nedovolil. Nebylo mu to nepříjemné, ale věděl, že si druhý den Ciel nic pamatovat nebude a přestože byl démon, nemohl s ním nic mít. Ne s tím vědomím, že na to jeho mladý pán zapomene.

Jemně ho odstrčil a chytil jeho ruce do dlaní. Ciel měl červené tváře, ale ve tváři nechápavý výraz.

,,Tohle nejde. Ráno byste toho litoval.“ Sebastian se snažil to říct pevně a chladně, ale v hlase byla stopa po bolesti.

,,Sebastiane... já tě... já tě miluju,“ zašeptal Ciel. Sice byl opilý, ale byl si naprosto vědom, co říká. A nevěděl, jestli by to řekl i kdyby opilý nebyl, ale už je to venku a čas se vrátit nedá.

Sebastian však zůstal je udiveně stát. Ale když se z prvotního šoku vzpamatoval... utekl. Jako nějaký zbabělec. Poprvé v životě nevěděl jak reagovat. Možná proto, že věděl jaké city on sám k chlapci chová. A nechtěl mu ublížit.

Ráno. Ciel pod sebou cítil něco měkkého a bylo mu příjemně teplo. Pomalu otevřel oči a chvíli viděl rozmazaně. Když už viděl téměř ostře, uvědomil si, že je doma v posteli. Nepamatoval si, že by se dostal domů a už vůbec ne, že by se převlékl do košile na spaní.

Chlapec zaregistroval otevření dveří a následný příchod svého komorníka. Povzdechl si, ale nevydal ani hlásku. Chtěl se rychle posadit, ať tam neleží jak prkno, ale jen co se pohl, udeřila ho ostrá bolest hlavy. Zakňučel, chytl se za hlavu a lehl si zpátky, snažeje se splynout s postelí.

,,Kocovina je mrcha, že mladý pane?“ pronesl ledově a téměř posměšně Sebastian. Ciel pootočil hlavu. To, že měl okno jak kráva je jedna věc, ale to co včera udělal a řekl si pamatoval úplně přesně. Proboha. Musí si o mně myslet jaký jsem idiot.

,,Asi jo,“ zašeptal téměř neslyšně Ciel a zkusil se pomalu posadit. Přemýšlel jak začít. ,,Sebastiane, to co jsem včera udělal... byl jsem mimo. Nevěděl jsem, co dělám, co říkám.“

Sebastian moc dobře poznal, kdy Ciel lže. A bylo tomu tak i teď. Ciel seděl na posteli se zavřenýma očima a nejraději by se někam propadl. Pěkně hluboko. Sebastian k němu přišel a jemně se dotkl jeho tváře. Ciel zvedl pohled.

,,Vím, že si to pamatujete. Neumíte lhát, mladý pane,“ řekl s mírným úsměvem démon. Cielovy tváře nepatrně zrudly. ,,Jenže co nebylo, může být.“ s tím se sklonil a políbil překvapeného Ciela. Ten byl jako dřevo, ale když mu došlo, že tentokrát Sebastian políbil jeho, hned mu polibek oplatil.

Ciel se trochu poodtáhl. ,,Proč jsi to udělal? Proč jsi to neudělal včera?“ špitl stydlivě modrovlasý chlapec a uhnul pohledem.

,,Protože jste byl slušně opilý. Nechtěl jsem, abyste to zapomněl. Jenže teď jste plně při smyslech,“ ušklíbl se démon a pohladil ho po stehně. Ciela otřásl vzrušivý pocit a jeho tváře mohly konkurovat rajčeti. ,,Taky tě miluju, Cieli.“

Ciel se usmál a políbil ho. ,,A teď už jsi mě konečně vem.“

👨❤👨

Já nevím, co mám s tím chlastem. XD

Jaký jste měli den? Já mizerný. Už se fakt těším na vánoční prázdniny a na to jídlo. ❤.❤