SebaCiel Oneshots✔

Deštník [Modern AU]

Mladý muž kráčel unaveně deštěm na autobusovou zastávku. Dnes v práci to bylo na nic a on už se těšil na svůj teplý byt. Na svou postel. Na svého pejska.

Doloudal se na zastávku, což ve skutečnosti byl jen dřevěný kůl zaražený v zemi, na který někdo dal zalaminovaný jízdní řád. Unaveně se podíval na černé nebe, ze kterého jen hustě pršelo. Povzdechl si. Doufal, že pršet nebude a deštník si zapomněl doma.

Čekal na zastávce nějakou chvíli úplně sám, ale potom se kousek od něho objevil vysoký černovlasý muž, který však byl o něco moudřejší a měl deštník. Nenápadně na něho koukl a hned zase odvrátil pohled.

Podíval se na své promočené oblečení, a potom na hodinky. Kde sakra je ten autobus! Jako vždycky jede pozdě. Chlapec v duchu zaklel a sledoval cestu. Byl to úplný zapadákov a on tu většinou stál úplně sám, protože z práce chodil pozdě. Když byl opravdu hodně utahaný, zavolal si i taxíka.

Muž s deštníkem mladšího sledoval. Ale vždycky když se setkali pohledy, oba uhli a dělali jakoby nic. Celou dobu, co tam takhle stáli na sebe vrhali letmé pohledy. Ciel jen obrátil oči v sloup. Hloupý den. Vytáhl si límec saka výš, aby se aspoň trochu kryl před deštěm.

Černovlasý muž už nevydržel se na něho takhle dívat, otočil se k němu a natáhl k němu ruku s černým deštníkem. Ciel se na něho zmateně podíval a jen nezdvořile zůstal stát a zírat.

,,Vem si ho. Vždyť tady úplně zmrzneš," pronesl vážně vysoký mladík a intenzivně se mu zahleděl do poměnkových očí. Ciel cítil zvláštní pocit v hrudi. Srdce mu bušilo jako o závod.

Ciel se váhavě natáhl po deštníku, přičemž se letmo dotkli. Cielovi stoupla do tváří červeň. Nechápal, proč cizího kluka zajímá stav nějakého nezodpovědného pacholka v obleku.

,,D-děkuju, ale teď zmokneš ty," řekl tiše modrovlásek.

,,Mám to od autobusu domů kousek. Přežiju to. Ty jsi však už promoklý dost."

Ciel se nakonec jen usmál. Chvíli na to konečně přijel ten autobus a oba nastoupili. Zatímco neznámý vystupoval jen o pár zastávek dál, Ciel jel až na konečnou.

Přišel domů, ale už ne tak zničený. Byl z nějakého důvodu šťastný. Hned co vešel do bytu ho přivítal jeho bernský salašnický pes Ron. Hned po něm začal skákat a olizovat jej. Bylo to celkem vtipné, protože když se pes postavil na zadní, byl vyšší než Ciel.

,,Taky tě rád vidím. Jen se rychle osprchuju a jdeme spát," řekl chlapec psovi. Vyzul se a deštník dal do stojanu k ostatním deštníkům. Než však odešel z předsíně, zadíval se na černý deštník. Musím mu ho vrátit, ale nevím ani jak se jmenoval.

* * *

Uběhl týden od setkání s cizincem a Ciel nebyl schopný přestat na něj myslet. Bylo mu jasné, co se stalo. Zamiloval se. Vždycky si dělal srandu z romantických filmů, kde bylo něco jako láska na první pohled, jenže tohle bylo podobné, ne-li stejné.

Už třetí den v tomto týdnu pršelo a on si doma nechal deštník, protože zaspal. S povzdechem kráčel rozsvíceným městem a déšť mu smáčel vlasy.

Najednou na něho pršet přestalo a on se jen zmateně podíval vzhůru. Cože? Nad chlapcem byl deštník. Překvapeně se otočil za sebe, kde stál neznámý s mírným úsměvem a jiným deštníkem v ruce.

,,Už zase?" usmál se na chlapce neznámý. Ciel neměl slov. Srdce mu divoce bilo a on měl pocit, že se rozteče.

,,Um, už to tak bude," špitl Ciel a pousmál se. ,,Vlastně jsem doufal, že tě ještě potkám a vrátím ti tvůj majetek. Ale nevěděl jsem jak se jmenuješ. A ani, že tě potkám zrovna dnes, kdy ho nemám s sebou," řekl tiše. Bylo mu to trapné.

,,Sebastian Michaelis," usmál se na něho. ,,Nechej si ho. Už ho nepotřebuju."

,,Vidím."

,,A jak se jmenuješ ty, smím-li se zeptat."

,,Ciel... Ciel Phantomhive... měl bych ti poděkovat. Můžu tě pozvat na kafe?" zeptal se stydlivě chlapec s poměnkovýma očima.

,,Můžeš nebo..." ušklíbl se Sebastian a přitáhl si překvapeného Ciela do polibku. Ciel chvíli jen stál, ale po chvíli mu polibek ochotně vrátil.

Tch, láska na první pohled.

👨❤👨

Věříte v lásku na první pohled?

Já ne. xP Ale přiznejme si, že takhle potkat svou drahou polovičku by chtěl každý. :D Nebo podobným způsobem.