SebaCiel Oneshots✔

Slzy

Meč lævateinn, jediná věc, která dokáže zabít démona. Pavoučí démon se potěšeně ušklíbl na dva muže před sebou. Sebastian svíral Ciela pod sebou v náručí. Ciel otevřel oči, které se hned vyděšeně podívaly na zelený meč, trčící ze zad jeho démona. Oči se mu hned zalily slzami.

,,Ne. Ne! Sebastiane! Sebastiane, otevři oči. Sakra tohle mi nedělej," začal křičet Ciel jako smyslů zbavený. Sebastian jen těžce vydechl, ale už se znovu nenadechl. Ciel se posadil, svíraje jeho tělo v objetí.

,,Neplýtvej slzami, chlapče. Nevrátí ti ho to," uchechtl se Claude. Tahle scenérie byla přímo úžasná pro jeho pobavení. Zbavil se svého úhlavního nepřítele a přitom nechal trpět jedinou osobu, která ho milovala, a která odmítla jeho samotného.

,,Ty... Ty zmetku!" zařval na pokraji šílenství Ciel. Pustil Sebastiana a tak, jak mu to jeho stav dovolil se rozběhl na toho démona. Bohužel zraněné tělo ho zradilo a on se zhroutil těsně před ním.

,,Co mi udeláš? Meč mám já a ty sotva dýcháš," pronesl chladně Claude. Ciel vycenil naštvaně zuby a zamračil se. ,,Zabil jsi mého pána, který ti věřil. Já ho jen pomstil."

,,Nemluv nesmysly! Nikdy jsi Trancyho rád neměl. Tys porušil dohodu! Měli jsme dohodu," křičel Ciel. Slzy mu tekly proudem.

,,Ach, ta dohoda. Dám ti radu do života. Nikdy nevěř pavoukovi. V dohodě stálo, že neublížím nijak tobě. Promiň jestli jsi to špatně pochopil," ušklíbl se.

,,Ty zmetku," zašeptal zlomeně Ciel. Svezl se na zem a dal slzám volný průchod. Claude i s mečem zmizel, nechaje chlapce samotného.

Ciel se otočil na Sebastiana. Kaluž krve se zvětšovala a on pochopil, že je opravdu konec. Nával paniky a slz se ještě zvětšil a on se připlazil k tělu.

,,Říkal jsi, že tady budeš vždycky se mnou. Nedodržel jsi slib!" zakřičel a svalil se na jeho hruď. Bylo mu jedno, že je od krve. Bylo mu jedno už úplně všechno. Chtěl za ním. Horké slzy dopadaly na zakrvácený frak.

Z nebe se začaly snášet studené kapky deště. Ciel svíral v rukou jeho frak a už jen nasucho popotahoval. Už neměl sílu ronit slzy. Bylo mu jedno, že promokne a bude mrznout. Chtěl být s ním.

Najednou kolem ramen ucítil něco teplého. Otočil hlavu a spatřil Mey rin a Finnyho. Hodili kolem něho deku.

,,Bocchan, pojďte domů. Nemá smysl tu sedět a plakat. Nevrátí vám ho to," řekla Mey rin.

Ciel prvně chtěl vybuchnout vzteky. Ale musel jí dát za pravdu. Čeho docílí tím, že tady v dešti bude sedět. Akorát tak zápalu plic. Finny mu pomohl se postavit. Ciel se neovládl a padl Finnymu do náruče. Nové slzy si našly cestu ven. Viděli jeho slabost. Ale stáli při něm. Byla to velká ztráta, kterou museli zvládnout i oni.

Pro Ciela život definitivně skončil. Už neměl pro co žít. Svět se mu zhroutil.

👨❤👨

Dnes zase trochu smutnější kapitolka. Neukamenujte mě. :D Psalo se mi to opravdu těžko. Ale život není jenom zábavný a světlý.