SebaCiel Oneshots✔

Začátek školního roku [Modern AU]

*Beep, Beep*

Ciel otevřel oko. V pokoji byla stále tma. Jeho zatažené žaluzie a z venku šero dělalo pokoj temným. Chlapec se podíval na hodiny. Šest ráno. Kdo to vymyslel? Otráveně zasténal, vypl budík a otočil se na druhou stranu.

,,Vstávej, prcku.“ Cielovi do pokoje vletěl Sebastian a roztáhl žaluzie. Z venku do pokoje vniklo trochu světla. Ciel zasyčel a zakryl se rukou.

,,Je šest ráno,“ zamumlal chlapec. Zívl a posadil se.

,,Je první školní den,“ odvětil tak samo Sebastian. ,,Už se nemůžu dočkat, až se tě zbavím,“ pronesl schválně Sebastian. Ciel se naježil.

Ciel koukl ven. Venku lilo jako z konve. Ani psa bys ven nevyhnal. ,,Horší už to být nemůže,“ protáhl Ciel. ,,Hele!“ Sebastian z něj stáhl peřinu a okradl ho o teplo. Ciel se naježil.

,,Mazej do školy. Ty budeš dalších deset měsíců půl dne ve škole a já budu mít klid,“ řekl škodolibě Sebastian. Hodil po Cielovi nějaké oblečení.

,,Omyl. Domů ti budu chodit možná tak otrávený. Těš se. Dalších deset měsíců nespavosti, depresí a žádný volný čas,“ zamumlal Ciel. ,,Aspoň, že to je poslední rok,“ povzbudil se trochu.

,,Maturita je před tebou. Stejně tak vysoká,“ zabil to Sebastian.

,,Musíš mi to dělat ještě těžší? Už tak jsem v depresích,“ odsekl Ciel. Oblékl se a letmo na sebe koukl do zrcadla.

,,Vypadáš dobře. Padej už,“ vyháněl ho Sebastian. Ciel mu ukázal prostředníček.

,,Se mě chceš možná tak zbavit. Ti pěkně děkuju,“ zamrmlal dotčeně Ciel.

,,Však jsem to i řekl.“

,,Bastarde.“

Ciel v tichu žvýkal chleba. Mezitím projížděl nové zprávy z třídní skupiny. Školní skupina byla na řešení školy, ale pár lidí na to mělo svůj názor. Jeden jeho spolužák tam posílal zajímavé fotky mužského přirození. Jestli přímo jeho, o tom by se dalo polemizovat. Když kolem něj procházel Sebastian, mobil rychle skryl. Starší se to rozhodl nekomentovat.

,,Jez rychleji. Ujede ti autobus,“ upozornil ho Sebastian. Ciel zbledl.

,,To mě jako nezavezeš autem?“ vyhrkl.

,,Ne. Musím taky do práce,“ řekl znuděně.

,,Vždyť se podívej jak tam leje! To mě v tom necháš jít!?“ dramatizoval Ciel.

,,Taky jdu v tomhle počasí do práce. Zklidni hormon,“ řekl Sebastian. Užíval si ty Cielovy pohledy.

,,Ty. Jedeš. Autem. V teple.“ Ciel odsekl každé slovo. Zatnul zuby. Tak se spletl. Až teď to už nemohlo být horší.

,,Vem si deštník,“ opáčil mezi dveřmi Sebastian. Oblékl si bundu a už ho nebylo.

Ciel zařval. Fakt tě tu nechal. On tě fakt nechá jít v tom dešti!

* * *

Ciel celý zmoklý dorazil na zastávku. Jeho autobus měl za chvíli jet. Viděl ho přijíždět. Nasadil si roušku a otráveně nastoupil. Místa kolem sebe moc neměl. Vlastně se na něho ze všech stran lepili lidi. Ciel zamračeně mezi nimi stál. Doufal, že ho nechají aspoň vystoupit.

V dešti se plahočil do školy. V dálce si všiml blonďatého kamaráda, který na Ciela nadšeně mával. Ciel protočil očima.

,,Ahoj! Tak a je to tady zase. Proč sis nevzal deštník?“ zeptal se pobaveně Alois.

,,Nechtělo se mi ho nosit,“ odpověděl Ciel. ,,Mi povídej. Navíc mě Sebastian sere už od rána. On si jede do práce autíčkem s topením a mě nechá v tomhle,“ rozmáchl rukou, aby dodal na dramatičnosti.

Alois se zasmál. Vzal kamaráda kolem ramen a zatáhl ho pod svůj velký růžový deštník. Ciel protočil očima. Teď vypadali jak dva teploušci.

,,Nechal mě jet busem. S těma hnusnýma, upocenýma lidma, které nesnáším. Všichni se na mě lepili. Fuj,“ pokračoval Ciel.

,,Ber to z tý lepší stránky,“ zazubil se blonďák.

,,Ono to nějakou má?“ nadzvedl jedno obočí Ciel.

,,Aspoň máš mě! Svého nejlepšího kamaráda!“ výskl Alois. Vyskočil.

,,Vrať se, prší na mě,“ sykl Ciel. ,,To je mi teda pozitivní,“ utrousil s úšklebkem.

,,Hele, buď rád, že tě mám rád. Ne jak Sebastian, který celé prázdniny čekal, až se vrátíš do školy,“ připomněl mu Alois.

,,Budu brečet. Tys neviděl, jak byl ten parchant šťastnej, když mě ráno vzbudil,“ řekl Ciel.

,,No jo. Ten tvůj Sebastian,“ zasmál se Alois.

,,Už vidím, jak bude slavit, až odejdu do vlastního bytu.“ Vlastně nikam nedojde, ale to byla pouze maličkost.

,,To já budu taky. Budu u tebe každý den,“ řekl Alois.

,,Zapomeň!“

* * *

Ciel seděl v lavici a podepisoval už asi stý papír. Psal více než v hodinách biologie, a to je už co říct. Zjistil, že mají čtyři dny v týdnu matematiku hned první hodinu. Tři dny po sobě osm hodin a v pátek končí matematikou. Chtělo se mu brečet.

Domů dolezl úplně mrtvý. Plácl sebou do postele a byl nucen znovu zařvat. První den a už ho všechno sralo.

Slyšel cvaknout dveře. Sebastian se vrátil z práce nějak brzo. Už si chystal milé odpovědi na jeho uštěpačné kecy. Posadil se a založil si ruce na hrudi. Sebastian tak první co viděl, byl naštvaný Ciel.

,,Jaký byl první školní den? A... ty sis ten deštník nevzal?“ uchechtl se Sebastian. Ciel se nadechl.

,,Běž do řiti, hňupe,“ odsekl Ciel a ušklíbl se.

Sebastian zamrkal. Ciel nestihl ani mrknout. Byl obličejem v polštáři a s vystrčeným pozadím. Tváře mu zrudly. Sebastian mu držel ruce za zády.

,,Co si myslíš, že děláš?“ zamumlal Ciel do polštáře.

,,To cos chtěl,“ odvětil Sebastian.

,,Áh!“

👨❤👨

Tak nějak to bylo dneska u mě. Až na pár detailů. XD Zmokla jsem, absolvovala cestu MHD, nenávidím cestování, a ještě si ze mě spolužák dělal hned první den prdel, že jsem malá. :D A jaký byl váš první školní den? ^^