SebaCiel Oneshots✔

Pivo

Jak krásný den. Ciel seděl na zahradě sídla se svou ještě snoubenkou a docela dobře se bavili. Ciel neměl tu odvahu přiznat, že je už několik měsíců se Sebastianem. Věděl, že by ho Lizzy vykastrovala svým mečem. A pokud ne jeho tak Sebastiana a to by byla věčná škoda. Vlastně ani nevěděl, kde teď Sebastian je. Od příjezdu Lizzy ho neviděl.

Zase mi utekl. Bastard. ,,A co ty? Pořád se tolik těšíš na tu svatbu?“ zeptal se nervózně Ciel své snoubenky. Ovšem její odpověď ho dost překvapila.

,,Víš, Cieli, ani ne. Já se vlastně ani vdávat nechci. Ono je to potom moc povinností. Ne, že bych nechtěla být hraběnka, ale je to jednoduše moc práce. A já si chci ještě užívat!“ výskla blondýnka a usmála se. Pak se ale zarazila. ,,Ale pokud tu svatbu chceš, tak bude. Ty jsi ten, kdo tady má hlavní slovo,“ usmála se.

,,Ne. Tedy, nevadí mi to a myslím, že je to rozumné. Když oba řekneme, že se brát nechceme, tak nás nemůžou nutit... Snad,“ souhlasil Ciel. Sám žádnou svatbu nechtěl. Tedy chtěl, ale s někým jiným.

Ale kdyby jen Lizzy věděla. Ciel už dávno neměl hlavní slovo v ničem. Sebastian ho vždycky dokázal převést. Za to by ho nejraději uškrtil. Neměl rád, když nad ním měl Sebastian takovou kontrolu. A nejhorší věc na světě, hned po kočkách, byl jeden uražený démon. I tak je moje všechno.

,,A kde je vůbec Sebastian?“ zeptala se dívka. ,,Za celou dobu jsem ho neviděla,“ zamyslela se. ,,Mimochodem jak vám to klape?“ řekla Lizzy, čímž Ciela odrovnala úplně.

,,Co!?“

Blondýnka se ušklíbla. ,,Ale no tak. Jen nezapírej. Už dlouho vím, že jste spolu a nevadí mi to. Sama jsem asi zamilovaná do někoho jiného,“ přiznala Elizabeth stydlivě. Ciel zamrkal.

,,Jak... Jak to víš?“ vydoloval ze sebe.

,,Když máte slabou chvilku a nutně se potřebujete vyhryzat, tak je vhodnější se někde zavřít,“ ušklíbla se Lizzy. ,,Mám vás vyfocené,“ zamávala mu fotkou před obličejem. Ciel už litoval, že jí k narozeninám dal jeden z prvních fotoaparátů.

,,Lizzy, co když to někdo uvidí!“ zděsil se Ciel. Ale nevěděl co má dělat jako první. Jestli se červenat nebo být mimo z toho, že o nich někdo ví.

,,To bych nedopustila. Vím, co by se stalo. Ale sluší vám to spolu,“ uculila se. Ciel zatřásl hlavou a povzdechl si.

,,Připomněla jsi mi, že bych ho měl asi najít. Snad se zase neschoval v kredenci,“ řekl si spíš pro sebe. Elizabeth zamrkala, ale pak se zasmála.

Bylo pozdní odpoledne, Ciel doprovodil Lizzy ke kočáru a rozloučil se. Pořád se cítil divně, že to jeho, už bývalá snoubenka, ví.

,,Barde, neviděl jsi Sebastiana?“ zeptal se Ciel svého kuchaře, který zrovna procházel halou. Blonďák se zastavil a zamyslel.

,,Myslím, že tady ani vůbec není, bocchan,“ řekl nakonec. Ciel kývl. To věděl taky. V jeho pokoji nebyl, v Cielově ložnici taky ne a ve skříni taky ne.

,,Aha, tak nic. Běž dělat svojí práci,“ řekl Ciel. Muž kývl, poklonil se a odešel.

Ciel vůbec netušil, kde by mohl ten jeho démon být. Ale v tu chvíli se rozrazily dveře sídla a v nich velmi nejistě stál Sebastian. Sako někde pravděpodobně ztratil, košili měl smuchlanou a téměř rozepnutou a vlasy jak hnízdo pro ptáky. Ciel nasadil ledový výraz. Stoupl si rovně a založil si ruce.

,,Ahoj, miláčku, už ta blonďatá nádhera zmizla?“ zeptal se pobaveně Sebastian. Opíral se o futra, protože nebyl schopen ani rovně stát. Ciel aktivoval facepalm. Hlavně, že to byl Sebastian, který to chtěl udržet v tajnosti i před služebnictvem.

,,Ano, už dávno odjela. Kdes byl?“ zeptal se ledově Ciel.

,,V... kostele,“ odpověděl klidně Sebastian.

Ciel by se začal smát, ale prvně mu musel dát kapky. ,,To určitě. Táhne z tebe chlast,“ pronesl znechuceně Ciel, když Sebastiana podepřel.

,,Pivo je opravdu dobrá věc. Měl bys jej někdy zkusit,“ řekl démon a téměř Cielovi do obličeje strčil láhev. Ciel mu ji sebral a odložil bokem.

,,Ne, nepiju. Pojď prosím tě,“ povzdechl si Ciel.

Sebastian se rozhodl aspoň trochu spolupracovat a nějak se dostali do patra a do Cielova pokoje. Ciel rozkázal Sebastianovi, ať si okamžitě lehne. Ale démon to pojal tak trochu jinak, než jeho přítel. Sebastian stáhl Ciela pod sebe.

,,Víš, že jsi neodolatelný, když se zlobíš?“ zašeptal Cielovi u ucha. Ciel si povzdechl.

,,Prosím tě, vyspi se trochu. Nechci mít po boku ožralého démona. Až budeš v pohodě, můžeme pokračovat,“ řekl Ciel.

,,Dáváš mi košem?“

,,Hádej.“

,,Cielku.“

,,Démone.“

,,No ták, už budu hodnej...“ zbytek věty zůstal viset ve vzduchu, neboť Sebastian se sesypal na Ciela a usnul. Ciel byl rád, že ho víceméně poslechl, ale ležel na něm celou váhou, a tak nemohl pryč. Povzdechl si a zůstal ležet jako prkno.

,,Počkej až vystřízlivíš, ty potrate. Budeš mít celibát takovou dobu, že... Nebo raději ne.“ Ciel si uvědomil, že by to nevydržel. Nakonec tedy svého pošahaného přítele objal a pokusil se také usnout.

👨❤👨

Bez komentáře...🍺

Podívejte, co jsem to zas našla. XD Asi jsem umřela na záchvat smíchu. (Hmm, že bych napsala kapču na tento fan art? XD Nebo radši ne. :D)